Hlavní menu
· O nás
· Odkazy
· HAFFO
Nejbližší akce
Žádná akce v následujících 40 dních
Nejnovější komentáře
[novinky] GRAN SASSO 2022
Napsal Luki v 23 říj : 22:32
Krása!Hanka

[novinky] Neofiko HISmaratón
Napsal Dája v 22 zář : 09:09
Co je pro me Hismaraton? Mnoho let budovana znacka [ více ... ]

[novinky] Letní dovoUheráci 2021
Napsal Štěpuch v 06 úno : 21:00
Paráda, La Saume čirá nádhera !!!

[novinky] Letní dovoUheráci 2021
Napsal Tom v 23 led : 21:43
Bomba, super a navíc jste to dobře podrtili.

[novinky] ŽULA KAM SE PODÍVÁŠ
Napsal Tom v 23 led : 21:13
nádhera


Kontakt
HOVRCH, z.s.
Železova louka 68
549 01 Nové Město nad Metují
IČ: 04700881
číslo účtu: 2600928477/2010

Email: karborund@centrum.cz
Vítejte,
Uživatelské jméno:

Heslo:


Pamatuj si mě

[ ]
Podmínky pro ledolezení
Těšme se za rok ;-) -
____________________________
Online
Hostí:5
Členů:0
Na této stránce:1
Členů: 1197, nejnovější: Olda
Hledat Horolezecký oddíl Vrchoviny
Anketa

Kterého zvířete se cestou do skal bojíš nejvíc?


Klíště

Medvěd

Had

Policajt

Ochránce přírody

Turista ze sousedního státu

Úraz

Piz Bernina a Piz Palü
cgrim, Středa 06 května 2015 - 17:16:24 // Komentáře:14


O naší alpské výpravě jsme již několikrát vyprávěli a velká prezentace proběhla na HAFFu. K dokonalosti ovšem ještě chybí kratičký článek na stránkách HOVRCHu.
 



Naše expedice vyrazila v pátek večer směr jih s úmyslem vystoupat na 4049 m vysoký vrchol s názvem Piz Bernina. Švýcarsko nás nemohlo přivítat lépe než sluncem s jasnou oblohou. Dojeli jsme do Pontresiny k lanovce Diavolezza, kde jsme na parkovišti nechali auto. Odsud jsme ještě pěšky nešlapali, ale v rámci úspory času jsme se rozhodli využít služeb místní lanovky a nechat se přiblížit k ledovci  Vadret Pers, přes který nás čekal přechod. Po výlezu z lanovky v horní stanici na nás čekali výhledy přímo unikátní. Pod námi se klikatil ledovec a celé údolí obklopovali vrcholky Piz Palü s hřebenem Bellavista a náš cíl, Piz Bernina s majestátným hřebenem Biancograd. To vše v naprosto luxusním počasí.



Strmým kameništěm jsme se sesunuli na ledovec a  pokračovali po něm směrem  k Bernině, abychom našli místo pro naše první přenocování. Bivak jsme postavili na pěkné náhorní plošině přesně uprostřed všech těch panorámat, kterými jsme se mohli kochat celé odpoledne. To už bylo asi pět hodin a my, posilněni jídlem, jsme se váleli na sluníčku, popíjeli pivko a rozmýšleli plán našeho zítřejšího výstupu. Po západu slunce, který vykouzlil na sněžných plotnách nádherné oranžové scenérie, jsme se vměstnali do našeho skromného příbytku a budíček stanovili na pátou hodinu.



Ráno jsme za svitu čelovek vyrazili směrem k prvnímu hřebínku. Opět nás vítalo slunce a v údolích jsme pozorovali další spoustu horolezců nastupujících do cest. První horolezecká část nebyla nijak náročná a pro nás to byla brnkačka. Teď už nás čekal přesun přes dlouhou sněhovou část k chatě Marco e Rosa, kterou pouze míjíme a odsud přímo k vrcholu Berniny. Čekal nás výstup sněhovým polem pod nástup k horolezeckému úseku. Lezení opět nijak náročné a dobře odjištěné. Vylezli jsme na velmi exponovaný a seriózní hřeben, který se na každou stranu svažoval do mnoha set metrové hloubky.



Pozorovali jsme okolní přírodu, kochali se dalekými výhledy na Alpy a najednou se ocitli na vršku. Konečně! Biz Bernina je naše. Hore zdar, kamarádi. Vyhříváme se na slunku, nikde nikdo. Lehce posvačíme, uděláme vrcholové foto a pomalu se začneme vracet zpět.



Náš plán je dorazit na chatu Marco e Rosa, dát si tam jídlo a zakempit to v místním winteraumu. Jenže ouha. Italové nás vyšplouchli neb chata byla zavřená, takže žádnej gulášek a pivko nebude. Winterraum byl sice otevřený, ale bylo tam plno a my už neměli s sebou na večer dostatek jídla, abychom v klidu přenocovali. Takže nás čekala cesta zpět ke stanu. U chaty jsme ještě doplnili vodu z místních potůčků z tajícího sněhu a vydali se stejnou trasou nazpět.



Do bivaku jsme došli již za šera a vyčerpaní se vrhli na vaření večeře. Posilnili se a rozmýšleli jak naložit se zítřejším dnem. Já toho měl plný kecky a nebyl jsem sám, ale nakonec padlo nekompromisní rozhodnutí pro Piz Palü. Takže opět honem do stanu a spát abychom nabrali nové síly. Zítřejší výstup už však půjdeme ve třech. Goťák usoudil, že na další výstup už nemá a že nám radši pohlídá stan a dojde pro vodu.



Opět budík před pátou ranní. Osobně jsem sil moc nenačerpal a vstávání bylo těžké, vždyť jsme včera byli šestnáct hodin na nohou. Nicméně chtíč po dalších dobrodružstvích nás vyhnal ven. Část cesty byla shodná s tou včerejší, takže jsme vyběhli první lezecký úsek a vydali se směrem k hřebenu Bellavista.



Tentokrát už nám cestu ztrpčoval silný vychr. Přes hřeben to šlo hladce. V postatě jen přelézáni velkých šutrů s občasným dojištěním přes skalní hrot. S každým krokem a s každým přelezeným balvanem se blížila sněhová pláň, na kterou jsme se již těšili, neb to byla předzvěst blížícího se vrcholu. Cestou jsme museli přejít ostrý sněhový hřeben, ještě ostřejší než ten včera. Horolezci, kteří tam procházeli před námi, tam vyšlapali cestu jen pro jednoho člověka a jediný krok stranou by znamenal dlouhý sjezd do údolí.



Na vrcholu Piz Palü jsme rozhodně nelitovali, že jsme se sem vydali. Na tento vrchol vedla snad ještě hezčí a záživnější cesta než na včerejší Berninu. A krásám sněhu a ledu nebyl konec. Sestupovali jsme normálkou, kde jsme mohli obdivovat ledovcové trhliny, převěje a kličkovat mezi nimy. Přešli jsme ledovec a došli na jeho kraj u skalního výběžku, přes který musíme ještě přejít, než se dostaneme ke stanu.



Sedíme na šutrech, nohy bolí a únavou nikdo nemluví. Nedá se ale nic dělat, musíme dál. Ještě dnes je třeba sbalit stan a vydat se na cestu k autu. U bivaku nás vítá Goťák odpočatý a se zásobami vody. Takže trochu něco pojíst sbalit věci a vyrážíme směr auto, vždyť už je pozdě odpoledne a za chvíli už bude tma. Klesáme směrem k ledovci Morteratsch hluboce zařízlém v údolí, které nás má zavést k vlakové zastávce.



Na ledovec do údolí jsme se dostali už za šera a tma nám byla v patách. Šli jsme co to šlo, ale věděli jsme, že nás čeká ještě jedno přespání. Za úplné tmy jsme si našli pěkné místečko na spaní. Tentokrát už bez stanu, jen spacák a karimatka. Říkali jsme si, že musíme být jediní blázni, kteří jsou schopní jít v noci po ledovci a ani pořádně nevědět kam jdeme. Z omylu nás vyvedl jeden švýcarský pár horolezců, který kolem nás procházel ještě asi půl hodiny po tom, co jsme se usadili. Byli na lehko, takže jim nezbývalo nic jiného než dojít až dolů na parkoviště. Ještě se nás ptali, jestli jdou správně a jestli je někde poblíž nějaký most přes vedlejší potok. Ochotně jsme jim řekli, že nemáme páru.



Ráno už to byl na vlak kousek. Za zády se nám ztrácel ledovec, který jsme předešlou noc celý přešli. Postupně jsme míjeli informační značky s rokem kam až v té době ledovec zasahoval. Až neuvěřitelné jak se taková masa ledu dokáže zmenšit za pouhých sto let o takový kus.



Na vlakové zastávce jsme koupili jízdenku v místním automatu a já se vlakem vydal k lanovce pro auto. Dojel jsem pro kluky, naložili jsme bagáž a mohli se vydat na cestu zpět do naší domoviny. Na posledy jsme se loučili s vrcholky na kterých jsme včera a předevčírem ještě stáli a libovali si jaký úžasný počin se nám povedl. A odjíždíme právě v čas, na obloze se začínají tvořit tmavé mraky naznačující změnu počasí.



Tak zas někdy příště!
Jarda




- - - - -