Řecký ostrov Kalymnos je skutečným lezeckým rájem. Ale škoda slov to se musí vidět. Čekali jsme něco bombastického, ale realita předčila veškerá očekávání. Ostrov se nalézá kousíček od samotných Tureckých hranic a vzájemná "láska" těchto dvou národů přetrvává do dnešních dnů. Velice populární je historka o tom, jak přez noc nějáký vtipálek zapíchnul na malý neobydlený ostrůvek poblíž hranic Tureckou vlajku. Ráno po nahlášení rybářem okamžitě začli vojenské manévry včetně přeletů F16 a Řekové posléze pro jistotu povrch celého ostrova proměnili na Řeckou vlajku...








Hrozil kde kdo, že s námi na třítýdenní svatební cestu pojede. Ale jen Aida s Jančou svému slibu dostáli, navíc přibrali do party trenéra Prcase s Helčou a zakotvili v baráčku Zástěrek, kde o návaly dalších nocležníků nebývá nouze. Tato základní sestava garantovala nejen kvalitní výkony lezecké, ale i společenské, Což se projevovalo například tím, že se do skal neodcházelo bez pozření několika sklenek červeného.  













Lezení je opravdu úchvatné, podobnou koncentraci krásných cest jsem ještě nikde neviděl a jestli porovnávat tak snad se Siuranou včetně okolí, El Chorem a pod... Navíc na Kalymnosu nejsou zdaleka všecky možnosti nových cest vyčerpány a pilně se tomu tvůrci z celého světa věnují. Jedinou nevýhodou může být rok od roku vzrůstající koncentrace lezců, která může být v některých sektorech nepříjemná. 












Lezení je převážně po krápasech na kterých si neprolezete prsty ani za týden. Ovšem když trenér zavelel na rozlez do nových sektorů, naše prsty byly na hadry během jediného dne. Joo do většiny sektorů je trošku ostřejší přístup. Cca 30 až 45 min do krpálu a je dobré se na to připravit již doma. Já to nevěděl a tak sem měl první týden lýtka v pernamentní křeči.













Lezeckou dominantou je Grande Grota která může mít od oka tyto parametry: Výška 40m hloubka 40m šířka 80m. A lezení v tomto sektoru je něco, co stojí rozhodně za zkoušku!













Protože je Kalymnos ostrov, restdeje můžete prožít všelijak. Doporučuji si ostrov projet na motorce, kterou si na den půjčíte cca za 10EUR. Ochutnejte čerstvé kalamáry, zapijte to pivem Mythos a zkuste místní víno s vysokým obsahem alkoholu a myší příchutí Recina.














Vypozoroval jsem, že místní ježci si na zimu ukládaj polystyrén. Asi pro zateplení pelechu. Toto se děje v lezecky ideální dobu, která je na přelomu října a listopadu - ještě se dá koupat, moc neprší, počasí okorát na lezení a ubývá lidí.














Když nevíte co o restdej tak je parádní nápad si na lodi zaplout do Pirate Bay a objednat si tam mečouna. Kapitán nekecal když říkal, že se na loď lepěj holky, jenže to funguje jen do té doby, než uviděj na palubě holky domácí. Když nemáte možnost projížďky na lodi vlastní je dobrým nápadem za 1EUR výlet na protější ostrov Talendos. Dalo by se říct, že to jezdí na mávnutí.







Dva od nás vedle sebe v 7c, aneb něco lezeckých fotek bezeslov:








































Na další fotce si všimněte místního letiště. Prostoru na skalnatém ostrůvku mnoho nemají, tak to vyřešili takto. Na Kalymnos se dá dostat různě. Našinec se pravděpodobně nevyhne Aténám. Z Atén se dá pokačovat letadélkem nebo trajektem přímo na Kalymnos, nebo letecky na vedlejší ostrov Kos a pak trajektem na Kalymnos. Trajekt jezdí od sedmé ranní až zhruba do desáté večerní co hoďku.
Ale při přesedání v Aténách pozor, aby jste nedopadli jako my. Si tak serfuju na netu v domění, že máme ještě hodinu čas do odletu, když hlásej něco, co se vzdáleně podobá našim jménům. Když to slyším potřetí, tak vybíháme k odletové bráně, kde na nás už z dálky mavají, volají naše jména, jsou šťastní že nás mají. Nakládají nás do autíčka co to kalí stovkou po ranveji k nastartovanýmu letadlu a už letíme. Teda o 20min později a pasažérům nakecali, že měli nějáký technický problémy :-) Holt sme nevěděli, že mají v Řecku o hodinu míň...
















Při výletech po okolí narazíte na kde co, ale s postupujícím turismem toho už ubývá. Plot ze starých sítí, kůlnička z kabinky lodi atd...






















Lezení po krápníkách je mnohdy už od šestek, takže si na své přijde každý i začátečník. (to nepatří k další fotce :-)











Ve stejný termín s námi byli na Kalymnosu náchoďáci, brňáci atd. Prostě v jednu chvíli nás bylo u stolu v hospodě 40 čechů.












Nejlepší restdej je, když si vyrazite na lodi jen tak na ryby, nebo to spojíte s užitečným a přejedete do jiného sektoru. Toto se nám mohlo poštěstit jedině díky Zástěrkovic jachtě OldLady.















Našinec by to netipnul, ale řídit loď je vcelku opruz a tak to většinou dělá plavčík.














A ta romantika když se zaparkuje na opuštěné pláži, kde nikdo kromě pěti slečených slovinek není! (Tu fotku sem záměrně nedávám:-)














Ale naše holky se na ně ošklivě dívaly a navíc po krátké poradě trenér rozhodnul, že je zvát nebudem, že by nám akorát zmenšovaly tenké zásoby vína (30l), což se večer potvrdilo. Navíc by asi brzdili v rozjezdu přehukózní mejdan.














Co vám mám povídat 12 lidí, kytara, ohýnek, stejky. ještě že došlo víno. Do skal jsme se toto ráno belhali pomalu, naštěstí se dalo vykoupat v moři a opláchnout únavu. Tento den bylo naplánováno lezení v masakrózní jeskyni Sicati Cave. Do této jeskyně je možný přístup jedině na motorce a pak 45min pěšky nebo lodí na pláž co vidíte na obrázku. Příště bych to asi pojal min na dva lezecké dny, když už se tam člověk trmácí tou lodí :-). Bohužel když se zde sejde 10 lezuchtivých dvojek začíná být plno :-(













Přímo do jeskyně se leze přístupovkou za 4 což není s plným báglem nic příjemného. Uvnitř čekají tři divoké kozy, které se snaží krást jídlo. A když se je nějací dobráci snažili zachránit tím, že je pracně evakuovali ven. Druhý den byli zase spátky. Ono totiž vnitřní mikroklima velice svědčí jetelu a ten těm kozám asi tuze chutná.













A je tam samozřejmě úchvatné lezení. Sice drobátko kotlózní ovšem parádní cesty. Dlouhé jsou zde od 40 m do 90m, ale našinec se do těch prodloužení za XXXL nad 40m nepohrne, tudíš 80m lano bohatě stačí. Na obrázku je červeně vyznačen směr Maťánkova OS za 7b.
















Naštěstí ji do toho trenér nekompromisně poslal, jinak by šudlala nějáký 7ačka, neb suda od Kubíčka už měla z předchozích dnů za 7a+ v kapse.

















Cesta byla prý trošku technická...
















Já teda ty technický pasáže nezaznamenal, ale jistojistě jsem pocítil nafuněný bandasky jak blázen.
















Pán co to fotil se tou Marťánkovou pohodou nechal natolik zmást, že do toho s horním naburácel se slovy "ta holčina to přeběhla jako nic, to bude lehký". No nicméně u třetí expresky změnil názor a cestu zapytlil.
















Ubytování se zde schání v pohodě, ale už né tak snadno se schání ubytování dobře situované. Nejlepší je dle mého názoru bydlení v jednom ze zhruba pěti baráků (hotelů nebo studií) přímo pod Grande Grotou. Dvoj-pokoják lze sehnat za cca 15Eur a dražší ubytování si myslím nemá smysl, když teda nutně nepotřebujete WiFinu na pokoji. Výhoda takto umístěného ubytování je zhruba tato: Pěšky se dá dojít v pohodě pro vodu, do centra vesničky, ale i do všech sektorů v hlavním masivu (vše cca 2-3km jen přístav 3-4km) Mnoho nabídek na ubytování je také právě z vesničky nebo z okolí přístavu kde může být kvalita za stejnou cenu drobátko lepší, ovšem do skal už to bude dál. Toto se řeší půjčením motorky ovšem 10EUR se dá příjemněji utratit večer v hospůdce. V případě, že by jste scháněli ubytování když jsou venkovní teploty horké, je pořeba hlídat, zda je uvnitř také klimoška.















Takto asi vypadalo naše ubytování...
















Jak jsem již psal v úvodu, byla to naše svatební cesta a nemalým dílem nám na ni přispěli svatební hosté, za což velice děkujeme...



D+M