Narození dítěte, jak už to bývá, postaví naše životy pěkně na hlavu. Abychom na té hlavě nezůstali příliš dlouho, už od samého začátku zjišťujeme, jak se vrátit do zaběhnutých a osvědčených kolejí pravidelných a častých výletů do hor. Tento text k tomu má malinko pomoci.

Proč brát i malé děti s sebou
Nejpragmatičtějším důvodem je prostě fakt, že nebudeme chtít dítě nechat na starosti někomu jinému. U cestování do hor je to o to horší, že cizí pomoc je potřeba minimálně na celý den, často i na dýl. Přesto, na dítě má pohyb v horách stejně kladný vliv jako na nás - zdravé a pěkné prostředí, posilování vazby k přírodě nebo rozvoj fyzických vlastností a osobnosti.



Rizika pobytu s dětmi v horách
Navzdory kladům je v případě dětí potřeba si uvědomit některé rizikové faktory plynoucí z toho, že dětský organismus není plně vyvinutý. Proto bychom pak mohli být překvapení nebo špatně pochopit reakce dítěte.

V první řadě děti do dvou let neumí vědomě polykáním vyrovnávat tlak ve středním uchu, který vzniká při změně nadmořské výšky. Proto vyžadují pomalejší postup a doporučuje se každých 300-500 výškových metrů dítě nakojit. Reakcí na špatný postup je bolest v uších a obecná dětská reakce - pláč. V této souvislosti je třeba se zvlášť vyvarovat použití lanovek.



Podobně schopnost adaptace na pokles kyslíku se vyvíjí postupně a až do 13-14 let je potřeba na to brát ohled. Vědeckých podkladů pro rozdílnou citlivost dětí a dospělých vůči problémům spojeným s nadmořskou výškou není moc, ale doporučuje se opatrnost, protože při případných problémech je použití léků příliš velký risk. Podle věku dítěte se doporučují následující stupně:

věk dítěte: 0 až 2 roky - max.výška: 2000 m n.m.    
UIAA komise uvádí až 2500 m n.m., přespání ale v  každém případě pod výšku 2000 m n.m.

věk dítěte: 2 až 7 let - max.výška: 3000 m n.m.   
Postup má být pomalý, jen 300 výškových metrů na den a po každém 1000 vm je doporučen den odpočinku.

věk dítěte: 7 až 14 let - max.výška: 4000 m n.m.


Dalším rizikem pro děti v horách je chlad. Jejich fyzická stavba - méně podkožního tuku, nižší rezervy energie a vyšší poměr povrchu těla k hmotnosti (tedy vyšší ztráty) - je vůči prochlazení činí citlivějšími. Problém je horší u malých dětí, které se sami nepohybují, a tudíž nevytvářejí teplo svalovou prací. Za chladného počasí je též na pováženou nosit děti v sedačkách, protože stlačené stehenní tepny neprokrvují nohy dostatečně a hrozí vznik těžkých omrzlin.



Dětská pokožka je vůči UV záření výrazně citlivější. Vzhledem k jeho vyšší intenzitě ve vyšších nadmořských výškách je doporučení vyhýbat se přímému slunci - dostatečným oblečením (i čepice), brýlemi a kde to nejde, tak krémem s vysokým ochranným faktorem (aspoň 30). U děti je toto o něco jednodušší, protože vzhledem k horší termoregulaci nehrozí silné zpocení.

Větší citlivost dětí se projevuje i riziky snazšího onemocnění. To může být buď důsledkem prochlazení nebo nevhodným klimatem např. v přehřátých místnostech se suchým vzduchem. Doporučuje se používat zvlhčovací roztoky pro čištění a zvlhčení nosu, zvlhčovače vzduchu v místnostech (je-li možné) a dostatek tekutin. Situace je složitější u kojenců, kde hrozí problémy s kojením. U kojenců do 1 roku se předpokládá ve vyšší nadmořské výšce i větší riziko syndromu náhlého úmrtí. Přestože pro toto tvrzení nejsou klinická data, doporučuje se zvýšená opatrnost zvlášť v období 2.-4. měsíce věku dítěte.

Výživa
Některé děti mají problém se změnou stravy, která na horách nastane. Výsledkem je nechutenství, únava a špatná nálada. Proto je vhodné ještě před cestou na hory zjistit, co lze vzít sebou a zároveň to dítě bude jíst. Protože děti mají malé energetické rezervy, je potřeba pravidelně a často jíst a zásadně nevynechávat hlavní denní jídla. Co se týče tekutin, mají děti paradoxně větší potřebu než dospělí. Uvádí se 1.5-2 krát více tekutin.



Specifika dětského pobytu v horách
Děti vnímají pohyb horách jako hru a zábavu. Až do věku kolem deseti let nelze očekávat, že by motivace dosáhnout vrcholu byla tak silná, aby kvůli ní dobrovolně podstupovaly všechno to nepříjemné, co nás dospělé láká. Proto je potřeba každou túru plánovat jako hru a dobrodružství, kdy každá další etapa túry přináší novou motivaci. Dále se doporučuje do 4-6 let věku nepodnikat více než půldenní výlety a do devíti let věku více než jednodenní túry.



Děti zhruba do 9 let věku nedokáží předvídat nebezpečí. Protože abstraktní myšlení se vyvíjí ještě déle, nelze se spolehnout na to, že dítě chápe a pamatuje si, co jsme mu vysvětlili ohledně bezpečí, zajištění se apod. Je vždy na dospělém, aby dohlížel a kontrolovat bezpečí dětí a to pokud možno soustavně. Tento princip platí v horách, na skalách i při hraní si pod skalami.

S tím úzce souvisí i fakt, že děti nejsou až asi do 8 roku schopny dlouhodobé koncentrace. I tady musí zastoupit dospělý a je to důležité, protože nejčastější příčinou úrazu v dětství je právě ztráta koncentrace.

Během túry se děti snadno a rychle unaví. Stejně tak rychle jsou ale schopny se zotavit. Přestávky je proto třeba dělat často, i když budou kratší. Doporučuje se, aby polovinu času stráveného na túře tvořil odpočinek.

Děti od 4 do 6 let věku mohou nést batůžek, ale do maximální váhy 1 kg - tedy spíš jako motivace být jako dospělí. Ve věku 6-9 let může být váha batohu do 2 kg, ve věku 9-12 do 4 kg, do 16 let věku maximálně 6 kg. Později se již páteř a klouby považují za vyvinuté a lze je zatížit více.



Závěrem
Celý text jde shrnout do ještě kratší formy: děti na hory určitě, ale stejně tak je potřeba své vlastní ambice podřídit jejich pohodě (a i ve stanu s malým miminem může pohoda být ;-).





TEXT: MUDr. Jaroslava Říhova + kompilace dvou dokumentů

FOTO: Petr

Zpět na přehled kategorií   Zpět na přehled novinek