Oblast Roviště se nalézá u osady stejného jména, přímo u břehu Vltavy a kousek od Příbramy. Všechno super, jen si zde nedoporučuji přivozovat vážnější úrazy. Provedení záchrané akce je poněkud složitější. Doktor, který vás bude chtít zachránit si cestou pod skálu vymkne kotník a záchranáři usoudí, že se s vámi nebudou nahoru tahat. Proto nechají vrtulník zaparkovat na druhém břehu a seženou loďku s převozníkem, což pár minut zabere. Tedy tuto historku nám vyprávěl místňák co viděl zachraňovat holčinu po 30m pádu. Zakončila to až na zemi bez vážnějších zranění, proto předpokládám, že dělá u Rudy v aerolinkách?







Leze se zde po žule, ovšem tření je spíše vápené.






Každý si tu najde to své. Jak začátečník tak konečník i to všecko mezi.





My sem vyrazili zhruba před měsícem ve složení Jarin, Goťák, já. Dorazil za námi i Kubíček se dvěma babama a jedním jejich kámošem co si při vlezu do řeky naříznul palec u nohy a pak se nechal něžně ošetřovat. 







Goťákoj se omlouváme, že jsme ho nefotili když mu to zrovna slušelo, ale čekat než ho maskérky připravěj, nebylo nic pro nás...





Prostě jedinou cestu si dal na druhým a my ho zrovna cvakli. To proto, že tenkrát ještě nezpíval !






Než nám do toho co polezem začal kecat Kubíček, tak sme si to užívali...







Špeky v tom pařáku provětrali.







Jak nám začal Kuba radit, tak jsme sice drtili, ale děsně se zničili, že jsme chtěli vyrazit domů.







Když v tom to nastalo. Znaven několikadenním lezením pohlédl na protější skálu.







Tam ona ukryta za hustým křovím. Jejich pohledy se setkaly.






Jako by samotná skála ožila a s ním se začli dít divné věci...







Tak todle můžete zažít jedině na Rovišti
d.