Po třech dnech sucha jsem si začal říkat, že by se zas dalo vyrazit na písek a tak jsme ve čtvrtek po práci vyrazili na Ostaš, v sestavě : já –  Goťák, Partizán, Dan a nakonec i Ruda. Ruda říkal, že ho prý bolí záda z běhu a je rozsekanej z Hisu a takže dneska tahám já. Věděl jsem, jak to dopadne a tak jsem souhlasil, že klidně něco vytáhnu. V plánu jsme měli navštívit dolní labyrint - okolí Pavouka. Vše začalo tím že sem říkal Rudoj, že v okolí Barandova má být paradní stěno -rajbasový lezení  na Vyhlídkovou věž. Když jsme procházeli kolem, tak sme si říkali, že na to aspoň mrknem a jelikož Ruda není na žádný zdlouhavý hledání cest a radši do něčeho naburácí, tak se začal navazovat.  Dan s Partizánem si vybrali klasickou IV na stejnou věž z náhorky.  Ruda to vydrtil na klid, jen směr cesty nebyl úplně jasný. Nenechal se vyvést z míry ani výlezovou spárkou a tak asi po hodině a půl stanul na vrcholu. Cesta to byla pěkná přes 6 kruhů + nějaké hodiny a smyce do spáry,na ostaš až nezvykle dlouhá cesta cca 30 m lezení od zdola až nahoru. Partizán to celé zfotodokumentoval z vrcholu věže a říkal, jaké máme parádní fotky,to ovšem netušil jak dopadne jeho foťák. Ten skončil při slanění hluboko ve spáře. Potom sme si ještě s Rudou dali Studijní na Barrandov a kluci lezli Kuželovu na Sluj a jeli domů.






















































Pak nás ale začalo zajímat jestli by ten foťák náhodou nešel z té spáry vytáhnout a zachránit fotky. A proto jsme s Rudou v úterý, po čtyřech dnech od akce, vyrazili s potřebným náčiním pro foťák.





Akce dopadla úspěšně, tak tady jsou fotky z parádního dne ve skalách.
 Tom