V  pošmurné ráno se totiž  nikomu z postele nechtělo. A tak Tomáš N. spustil lavinu, na jejímž  konci jsme ve čtyřech (2 x Tomáš, Dan, Míša) vystupovali z auta na poloprázdném parkovišti v Adršpachu. Náš cíl byl jasný. Užít si nedělního dne. Proto jsme zvolili Křížový vrch. Na Křižáku to vypadalo ještě lépe než na parkovišti. Prázdno, nikde nikdo. Kde ty lidi vlastně jsou? Po krátké obhlídce to začalo. První suchá pětka. Tahal Dan. Ještě nebyl ani na vrchu a přihnal se největší škodič dne, David s Martinou (ta neškodila), a pak jako na drátku následovala jedna cesta za druhou. Pevnost, Černobyl, Óčko, Kruhová... Notoricky známé cesty. Tomáš N. tahal, David s Martinou se střídali (David škodil - hrozná radost z Danovi nevybrané presky, zavěšená bota na první kruh atd.)

Ostatní se vezli, lezli a bavili se. Na konec třešnička na dortu. Finále v přilehlých termálních lázních ( lomu + 15 C – bez fotodokumentace), a na pivu ve Skalním městě. Co si přát víc?  Snad jen, aby bylo v našich životech více takových krásných dní (nejen lezeckých) jako tato neděle 13.6.2010.








































Partizan