Jubilejní desátý ročník začínal stejně jako předloni již v deset hodin ráno. Hlavním stavitelem byl samozřejmě vítěz minulého ročníku Prťka a pomáhali mu Štěpuch s Benžím.
Touto sestavou byla garantována, nejvyžší možná kvalita (drsnost:-) všech cest hned od počátku závodu. 

 
Závody za hlasité podpory publika odstartovala dětská kategrie, ve které byl nakonec z motivačních důvodů vítězem každý.
















Celý den publikum dotvářelo bouřlivým povzbuzováním nezaměnitelnou atmosféru.







A závodníci ho za to odměňovali neskutečnými výkony za hranicí lidských možností.


























Zářil i náš předseda, který ještě nevynechal žádný ročník tohoto podniku...















































Dobré jméno HOVRCHu zachránila Martina, zatímco mužské prvenství, včetně putovního poháru získal Dany pro HK Ostaš. Tím máme pro příští rok nového stavěče finálových cest a je jasné, že zadarmo nebudou.







Bezprostředně po vyhlášení, jsme se všichni přesunuli do velkého sálu, kde zahájila 1. Horolezecký ples kapela ScrapMusic. Perfekní divadelně hudební výkon této kapely, dle mého překonal i koncet AC/DC na Strahově. Diváci chvílemi nevěřícně koukali s pootevřenou pusou co je vůbec možné vyloudit za muziku z tak naturálních hudebních nástrojů. A členům kapely dalo opravdu hodně práce, aby šokované diváky zapojili do dění. Nakonec se však zadařilo. V závěru tato část plesu gradovala do rytmického nátěru při kterém na něco bubnoval, cinkal, ťukal úplně každý.  



















Po dvouhodinovém vystoupení jsme se přesunuli zpět pod horolezeckou stěnu, kde v komornější atmosféře zahájila svoje vystoupení kapela Pohoda ze mlejna. Tato kapela nám servírovala velice kvalitní jazz s výraznými prvky improvizace až do brzkých ranních hodin.








A když už únavou padla i Pohoda ze mlejna, zmocnili se vytrvalejší jedinci hudebních nástrojů ScrapMusic a dalších pár hodin pokračovalo hudební představení v podání směsice Scrap/Hovrch. Zatímco jiní, méně hudebně nadaní se pokoušeli překonávat nástrahy finálové cesty. No a když umřely baterie v megafonu, bylo jasné, že máme jít na snídani :-) 



Rád bych ještě vypíchl účat nejstaršího závodníka Míry Kulhavého - Tranďáka ( v zeleném svetru ). Je obdivuhodné v jak perfektní formě se stále udržuje a přeleze kde jakou o dvě generace mladší bačkoru.







Takže zase příští rok na plese...


Zde a zde naleznete výsledky, snad se v tom vyznáte :-)