Jelikoz uz jsem byl tak moc nadrzeny nekam vypadnout jeli jsme i ve spatnem pocasi, alespon zabit jeden den.Vcera to jest muj prvni den volna z tech 4 jsme vyjeli s Evcou do jedne Indianske vesnice asi hodinu jizdy od nas.Je to vesnice asi jako u nas nejaky ciganov, smrad a bordel se vsim vsudy. Jsou to vsak puvodni obyvatele Kanady, tedy jejich predci.Vzali jsme jednoho z nich stopem a ten nam povedel o termalnich pramenech nedaleko jeho bydliste. Rekli jsme si proc ne, stejne zadne hory kolem nas nejsou videt z duvodu spatneho pocasi, proc se nejet alespon vykoupat.

Po jeho nastoupeni do auta se zacal linout divny zapach (pravdepodbne z jeho ust,v ktere dominovali prekrasna cerna zubyska a asi neeee jen to) , ale bylo nevhodne ho zas vylozit a tak jsme pokracovali v ceste.Asi po 10km jsme sjeli na polni cestu a vydali se podel nejvetsi Severoamericke Delty.Cesta byla rozbita jak zakon kaze a tak jsme chvilemi museli jet rychlosti sneciho sprintu, nezli normalni rychlosti.

Samosebou jsme se s nim dali do debaty. Vypravel nam jake je to tam zit, ale i spousta jinych zajimavych veci.Muzu rcit, se jsem se i neco dovedel. U toho vseho povidani a vykladani jen tak prohodil, ze uz jsme na 15. Km a ze nam zbyva jeste dalsich 30cet v tom okamziku jsme byli oba lehce v soku, ale uz se nedalo nic delat, museli jsme pokracovat do jeho vesnice, kdyz jsme mu rekli, ze ho tam odvezem , kdyz uz tedy jedem kolem k tem teremalnim pramenum.Meli byt 3km za jeho vesnici.Jen tak pro zajimavost, onech 15km jsme jeli necelou hodinu a cesta nevypadala na to, ze by se zni stalo neco privetivejsiho.Po tom nasem tankodromu jsme jeli co sily auticku stacili.A indian nam stale neco vypravel. Mimo jine nam zduraznil , jake mame velke stesti, ze jedeme prave dnes.Vcera byl pry na ceste jeste led a zitra uz bude projetelna leda ve velkem Jeepu.O cemz jsme se za nedlouho sami presvedcili.Po jeho vysazeni v jeho vesnici, ktera cita 6lidi a 3obydli , jsme pokracovali zbyvajici 3km. Tyto posledni kilometry se staly muka nejen pro auto, ale i pro me s Evcou. Z cesty se stalo jilovite bahniste kterym jsme se drali ku predu.Asi oba jsme mysleli na to, co by se stalo,kdyby jsme tam, na konci vseho, uvizly .Nic jeden druhemu jsme vsak nerekli, aby jsme zbytecne mezi nas nevpustili ducha spatne nalady.

Po ctyricetipeti kilometrove strastiplne ceste jsme dorazily na misto, ktere nam popsal Indian, jako predvoj temalnich pramenu. Cesta se zahy ztratila a my jsme mohli spatrit reku , ktera se linula pred nasima ocima. V tom chmurnem pocasi ktere vladlo kolem nas , jsme si hned vzpomeli na knihy a filmy popisujici kanadskou divocinu se vsim vsudy. Pro me osobne to byl pocit bezmocnosti a pritom naproste svobody.Pocit uzkosti ktery ve me byl vyvolan , me vhanel adrenalin do zil a tak mohu s klidnym srdcem povedet, ze i kdyz kolem nas zadne hory videt nebyli, pripadal jsem si ,jak kdybych mel na dohled nejkrasnejsi vrcholek z cele Kanady.

Od menou za cas straveny kolem Delty a nasledne podel reky v temnem udoli vysokych hor, byli termalni prameny o teplote cca 60stupnu celsia v kterych bylo prijemne se koupat , prave v takto nepriznivem pocasi na vylet ,i to, ze jsme mohli byt sami na miste ( kde jak se tak rika , jsme produktivne odpocivali :-) ) kam se asi jen tezko v zimnich mesicich podiva obycejny clovek.

Snad se takovychto dobrodruzstvy na nasi spolecne ceste s Evusou stane co nejvice.
Abych nezapomel, Indianovo jmeno je IWOKAAA , coz cesky muzeme prelozit jako RUKAVICE.

Shodli jsme se na tom, ze by bylo vyzivajici, krasne a poucne si tam zkusit zit .




Reka, hory za nama a krasne slunecne pocasi





Medved strezici horsky pramen






Termalni pramen



Kuny