Veliký dík všem sponzorům:

ELTON hodinářská, a.s.
Proma CZ - Tools and Machinery
nakladatelství - JUKO
Český Horolezecký Svaz

a mnoha dalším z řad HOVRCHu




Poprvé v historii závodu byl start stanoven na 10:00 a to z jednoduchého důvodu, aby si všichni zalezli více než v předchozích ročnících. To mělo být docíleno tím, že se nepoleze pouze jedna semifinálová cesta, ale cesty tři. Sice před závodem kde kdo brblal, že je to moc brzo, ale nakonec se všichni kdo chtěli závodit dostavili včas. Teda až na Adáma který si to popletl a pak mohl "závodit jen mimo soutěž"

Prostě v deset už bylo u stěnky docela plno a ve výčepu také...




 
První cesta pro kategorie ženy, děti a 60+ byla jako každý rok lehoučká, že to víc snad už nejde. Poté co závodníci vylezly tuto cestu, čekala je cesta klučičí. Kluci to měli podobné jen výrazně delší ve stropě, ale po madlech... Na tydle cesty skoro nikdo nenadával, nejspíš proto, že se na jejich vzniku podílel nemalým dílem Luki. Všecky cesty kromě finálové se lezly stylem "čumím na předlezce, tak vím jak na to". Předlezcem jsem byl ve všech cestách já, protože Luki to díky kvalitní obsluze místního pohostinství sabotoval. Ještě nesmím zapomenout poděkovat všem, kteří celý den pomáhali s nelehkou organizací závodu. Především Láďovi, Houbě, Žabžovi, Předsedovi a Houmrovy... (Jestli jsem na někoho zapoměl, což je téměř jisté, tak mě to napište a já vás sem doplním :-)






Podoba finálovky a tři semifinálovek byla nemalou měrou ovlivněna mojí nemocí a boulderovými závody v Hronově. Za prvé jsem si říkal, že to v Hronově bylo vcelku drsný, ale lezci si s tím poradili udatně a za druhý jsem si říkal, že když to vyleze lezec spocený s hořečkou, nebude to až tak těžké. S finálovkou mě pomáhal Ruda s Michalem a se semifinálovkama Luki. Takže např. ten nástup ve finálovce byl původně lehčí, ale nejmenovaný prvně jmenovaný říká "moc lehký to ti vojebou musíš to ztížit". Prostě cesty byly podle mého dobrý jen ty lezci se o vánocích děsně přejídali a tak např. nikdo nedal všecky tři topy v semifinále což nechápu :-(


První semifinálová cesta byla "Bonusová" to z toho důvodu, že byla vměstnána do volného prostoru stěny a měla být nejlehčí. Poté co ji všichni zkusili, odstrojila se a na závodníky vykoukli další dvě cesty. 

A tak se v semifinále lezlo...
 





Jelikož má při tomto závodu každý do cvaknutí prvního presa více pokusů, tak se i padalo a zase nastupovalo....





A zase nastupovalo, padalo, odskakovalo a doskakovalo.....






K mému obrovskému překvapení se na nějákou dobu změnila tato akce spíše na Boulderový WorkShop, kde mnozí nastupovali bez lana a to si brali až k ostřejším pokusům :-) K nelibosti některých méně průbojných závodníků se stěna změnila po nějákou dobu na "dálnici, kde si každý jezdí kam chce". Ovšem nikdo nebyl omezen ani ohrožen, tak kromě času o nic nešlo :-) A navíc si mohl zkusit semifinálové cesty každý, tzn. i ten který nepostoupil... Podle mého tato nečekaná situace spíše atmosféře závodu přidala než ubrala. Jen zapisovatelé z tohoto nepřehledného stavu šíleli ! ( A to především mojí vinou protože jsem si stále myslel, že to je moc lehké a tak měli za úkol zapisovat každou drobnost i počet pokusů, aby bylo v případě nerozhodnosti ve finále, podle čeho rozhodnout )
















Nevím co jsem kde dělal, ale úplně jsem ztratil pojem o čase. Nechtěl jsem, aby byly závody příliš zdlouhavé jak to často bývá. Tak se oznámilo posledních pár pokusů a semifinálovky sundaly. Možná jsme to utnuli příliš brzo, protože poslední finalista dolezl okolo sedmé hodiny, ale posouzení nechám na vás, aby bylo ku pomoci organizátorům příštího ročníku.


Tak přišlo na řadu finále. Finalisti nahnáni do výčepu. Cesta připravena, ( ještě jsem oproti původnímu plánu narychlo natočil chyty pozitivněji) ale mému renomé to nepomohlo. Stejně si první dva nevzali lano, že je to prý zbytečné :-( Nejhorší je, že nekecali.  A ještě horší je, že to vypadalo, že to je jako moje práce :-)







Ještě, že tam byla také Lucka a mnohým klukům ukázala jaký jsou mejdla :-)







Až konečně Dan prostoupil úvodní nástrahy a nešťasně vypadl po dynámku do oranžového chytu. 





Pak už vlastně nic před, ani po Prťkovi.. Ten jako vždycky napínal publikum a drobátko hrál na startu problémy. K nelibosti některých finalistů vymyslel nástup pomocí ruko-odštouchnutí od země, ale jako pořadatel jsem už podobné drobnosti dávno přehlížel, protože cokoliv pomohlo závodníkovy dosáhnou alespoň druhého chytu bylo dnes dobré... Šlo o OS tak bylo na každém co zkusí a vymyslí. Navíc tady se chleba nelámal...






A o co že se vlastně soutěžilo ? Tak především o putovní pohár ve tvaru imbus klíče, jehož držitel příští rok staví spolu s nejlépe umístěným závodníkem za HOVRCH závodní cesty. A dále pak o unikátní diplomy a množství cen mezi nimiž se nalézaly např. exkluzivní hodinky PRIM a mnoho dalších hodnotných cen. Prostě vítěz všecky ceny rozhodně nemohl pobrat a to ze dvou důvodů... Bylo jich hodně a nedali jsme k nim igelitku :-)






Závodu se účastnilo více než 30 závodníku, takže sláva víťězům a čest poraženým.


Tady máte Výsledky kterým snad porozumíte.


Jo a po závodu následovala extrémě vydařená afterpárty, ke které se vrátím v samostatném článku někdy příště...

Dája