Můj milý deníčku

4.2.
Tak jsme vyrazili s Kubíčkem na zájezd v únoru směr jih... Právě jsme v Seynes a máme za sebou tři dny lezeni. Počasí na únor v těchto končinách standardní tzn. na sluníčku když nefouká pomalu do naha a když zafouká a zaleze to sluníčko, tak na péřovku a do spacáku. Večer tu proběhla bouřka jako blázen. Blesky hromy kroupy ještě, že je dnes ten rest. Mám nějakou rýmu nejspíš způsobenou mojí zhejčkaností a nezvyklostí na pobyt venku. Snad zmizí... Co se týče lezení je v Seynes parádní, jen jsem drobátko znuděnej tím, že jsem skoro všecko lezitelný v minulosti už přelezl a lezu známé věci... Ale zašli jsme včera do toho růžového sektoru a vypadá, že se tam bude dva dny dát lézt a navíc něco nového. Kubíček se vcelku drží a i když mu zatím chybí ten dryl, ani mě moc nenadává, že ho pořád někam honím... Na skalách dostává asi max. co může ještě vydržet bez toho, aby se odtavil na několik dalších dní, zatímco já se nějak do ničeho až na to Reine de sabat nehrnu ( 7b+ první dvě třetiny krásné, poslední třetina se sérií sekaných né úplně lehkých kroků a nýtem který se blbě cvaká, ale pro rozlez vcelku vhodná cesta ). Docela se mě stýská po Marťánkovi a tak si už po pár dnech říkám, že asi příště bez ní na dýl než na týden nikam nepojedu, ale třeba to je jen nějaká chvilková depka. Smskovali jsme si včera s Martinem a Štěpánkou a ti psali že odtud zdrhali páč jim tu šlohli kola :-( a tet jsou v Gandii a do desátého tam na nás počkají... Se na ně těším... Taky jsem zvědavej jestli fakt dorazí ten Kuny jak říkal? Dneska k obědu brambory s maďarským gulášem a za chvíli valíme pro vodu...
KUBÍČKOVO MOUDRO DNE: Čím jsem starší tím mám to sraní radši a divný je, že dřív mě jako i obtěžovalo...

8.2.
Jsme ve Vingrau. V Seynes jsme si super zalezli, stihnul jsem tam letět po Kubíčkovy se solidním Šutrákem a Kuba má na krku první pytel...Včerejší rest mě bylo celej den totálně blbě páč jsme předchozího večera s Kubíčkem vykalili celou litrovku Bechera. Můj žaludek si o tom myslel svý a tak nejenže všechno vyhazoval v noci, ale ráno šla snídaně i sváča, zachránil mě až toustík u Mekáče... Taky jsme se zastavili na pláži a s tý byl Kuba nějákej na měko, jsme holt oba děsně citlivý :-) Dneska jdem na ty plotny tady, doufám, že dovalí někdo s průvodcem páč ta stránka co mám není mnoho...

9.2.
No tak včera jsme pokusili to lezeni ve Vingrau (rajbásky) Kubíčkovi se to jako že zamlouvalo i dost ne... Vylezl prý tři šestbéčka což předtím snad nikdy, ale pověsil také dva pytle plus dvakrát zapomenul vysbírat svoje presa plus jeden zápych, na který jsem z kamarádství a taky, že mě nechal vyhrát ve wormsíkach radši zapomenul. Ale měl jsem to taky trošku za to, jak jsem ho prudil, že leze jak hlemejžď a že bych tak nestihnul svůj minimální standard osmi cest, což bývá opravdu často pro krátké únorové dny problém a brutální těsnota...dneska to zkusím vyhrotit, aby jsme je dali co nejdřív a ještě potom vyrazili do Gandie za Martinem se Štěpánkou na narozeninovou párty.  Takžééé Kubíčku vstáváme :-)

10.2.
No vstali jsme a hnedle přijel nějákej frantík s průvodcem, tak se ho ptám jestli si můžu udělat pár foteček a on že v poho. Za chvíli se ale vcelku divil, když jsem si ofocoval i francouzskou předmluvu :-) Vrhnuli jsme  se do skal a v první cestě si Kubíček konečně pěkně zaskákal... Bohužel nakonec pytel tak mě ho bylo líto, páč se fakt snažil a zasloužil by si, kdyby ho pustila... Tím se zničil tak, že už toho víc nelezl. Tak jsem si vylezl ještě pár cest a hurá za Lásečkama... Tam jsme dorazili asi v osm i se zastávkou v Merkadoně ( můj nejoblíbenější místní supráč) kde jsme nakoupili samý Španělský dobroty. Kuba nejvíc času strávil u regálů s whiskama od kuď se mě nedařilo ho urvat...Večer kalba, kde jsem se držel narozdíl od Kubíčka hodně zpátky. No dneska jsem si dal prví koupel, paráda, zatímco Kubíček se vyhrabal z pelechu až po 14 hod a do ničeho se nějak zrovna nehrne. Jediný blbý na tom tady je špatnej signál na mobila, takže se mě nedovolal Marťánek:-(.

13.2.
Předevčírem jsme pěkně zalezli Kubíček dal dokonce AF 7a  počasí parádní. Zatímco včera mě přišla od Marťánka SMSka, že máme mít zataženo a poprchat. A taky že jo, jenže mě jestě psala, že to dalších pět dní nebude lepší, tak jsme vyrazili do převisů, který jsou zatím suchý s obavami, že by zítra mohly protéct krápníky a bylo by po lezení... No co říkat dneska jsem totálně na kaši a bolí mě snad každej sval... Dávám min dva dny rest což je po skoro 14 dnech lezení konečně potřeba. Uvidíme co nám povolí počasí jinak je tu tak, že cestu když nesvítí lezu v kraťasech a tričku a pak na jištění na sebe hodím co se dá abych nevychladnul. Jo Lásky nás pod tíhou špatného počasí opustily a vyrazili dál na jih. Mám vždycky hroznou radost když dostanu smesku od Marťánka... Za chvíli jedem na nákup tak kouknu jestli nemaj Portský, že bych měl co popíjet když Kubíček furt pososává tu svoji whisku. Jo Jakmile moje lano jen drobátko navlhne není to s ním zábava. Grigri i osma klasicky nepoužitelný, jediný co s tím drátem funguje je osma na rychlo a i v tomto případě se o rychlosti nedá opravdu mluvit.
Moudro dne: Definice klasickýho čůráka - Má doma dvě sady vklíněnců a  frendů, přivřenej nos a omrzlý oči:-)

14.2.
Včera jsme si nakoupili pěkně bagetku a já to Portský. Parádně jsem se najedl, supr flákací nálada a Kuba to normálně vyhrotil do skal a dal si dvě cesty při drobným mrholení, prej až bude pořádně pršet, aby ho nemrzelo, že nic nedělal, já sem na to ani nešáhnul páč ještě dneska cejtím unavený bandasky, nohy i záda takže rest i dneska. Večer jsem běžel na signál, aby se mě dovolal Marťánek a cestou jsem prohodil pár slov se Španělákama no a pak jsem už jen běžel pro Kubíčka a pěkně jsme u nich zakalili a vypadá to, že možná pojedeme společně do Belůsu... Ale to je jen nějaká prvotní myšlenka... Páreček- jsou na ročním zájezdu okolo Španělska, aby ho poznali. Lezou tak normál a on si vykašil rameno v nějakým 7áčku tak jedou dneska k doktoroj a uvidíme co s nima bude. Chce doporučit nějaký oblasti a cesty v Choru :-)

16.2.
Dneska nastalo lezeni po třech dnech restu a teda bylo znát že jsme restovali správně... Mě i Kubovi se dařilo. A Kuba to dokonce hrotil až tak daleko, Že naburácel do 7cčka což mě nenechalo klidným a zkusil sem ho taky... Škoda jednou sem si sednul. Teda uznávám, že je ta moje 16 denní výchova znát a Kuba začíná bejt v těch skalách o mnoho rychlejší, míň posranej a dokonce není ani nebezpečnej ( Kubova poznámka "ty vole sem měl jedinej špatnej den a hned jsem nebezpečnej!") Jo ještě počasí teda abych to nezakřiknul, přes všecky špatný předpovědi na lezení ideální...
Ležíme teťkon v aute a Kuba tady furt skumrá, že je prežranej, že si chtěl odpočinout, ale nemůže ležet, že snad přijede domu tlustší a bude muset hubnout v tý Praze a že se mu ta čočka furt vrací do huby a že by to chtělo ještě jeden pořádnej krkanec, ale že to jídlo bylo fakt dobrý (se ho ptám co vole funíš a on na to co se divíš čočka mě tlačí na plíce... A taky se mě zrovna ptá jestli sem píšu ty poznatky ohledně žen a já na to, že nejsem magor a on na to byl by si drsňák :-)
Taky dva dny jsem já námořník a Kuba detektiv protože je snad úplně každýmu jasny, že detektivové pijí whisku a námořníci portský..

20.2.
Jsme v Selle nejdřív jsme chtěli přejed do Belůsu, ale potkali jsme holanďana co říkal ať si tam dáváme bacha na věci v autě a tak sem tam já vůbec nechtěl a Kuba docela jo, jenže jsme se dali do kupy s tím Španělským párečkem co povídaj, že jsou jen šest let kámoši protože no kissis only fucking :-) včera nás pozvali na večeři... Omeleta + opečená klobáska + bageta potřená olivovým olejem a rajčatovou pastou + opečené kousky masa... To jsme hnedka usoudili, že ani ta Marta nemusí moc lézt, když takhle dobře vaří... Jsme se taky ještě díky drobným překladatelským zmatkům dopracovali k závěru, že je stejně jediná holka v Katalánii a tak má Ramon štěstí, že ji vůbec zbalil páč kluků jsou tu mraky. Volal mě Marťánek z HISu jestli skácet ten velkej strom nebo ne a tak sem se Španěláků ptal co na to oni a Marta, že se má nechat a vzkazuje všem, co by ho chtěli skácet jestli ho pokácej, že poznaj teror jakej dokáže vyrobit jedině ženská z Katalánie :-) a tak sem ji říkal, že když má vlastně v Čechách strom, že by se taky na něj měla přijed podívat, což by se vlastně hodilo páč oni mají zase barák na super strategickým místě někde mezi Barcelonou a Siuranou...včera jsme s Kubíčkem podnikly po lezení tůru do sektoru Wild side, který je minimálně 40 min od auta a já debil jsem to celý  vymyslel a tak jsme tam tu dálku v mrholení šli jen na čumendu s baťohama :-( sem z toho snad nějákej nemocnej. Je to kotlózní sektor snad jedno 7a+ a pak už všecko vejš vejš až nejvejš, mě se ale moc nelíbí... Nějak mě bolí zápěstí tak ho mám stáhnuty i na noc obvazem.. Ale stejně dneska prší tak se asi opraví... Dnes to vypadá na první nechtěnej rest díky počasí, ale stejně to oproti loňsku vychází parádně. Kuny má dorazit 24 ho do Siurany a tak jsme naplánovali, že ho vezmem do Monsantu a to z dvou důvodů budeme mít po restdeji tzn. Kuba bude odpočatej a mohl by si onsajtnout něco pěknýho a Kunyho potrápíme, páč tam vlastně není nic lehčího než  7a:-) Ještě devět dní a přiletí Marťánek, už se nemůžu dočkat snad i trošku opláchnu nádobí, aby hned jak přijede neuklízela a měla na mě čas :-)

Ten samý den večer
Tak se dneska rest zase nekonal dali jsme šest vcelku né úplně lehkejch cest společně s Ramonem... Neleze špatně jen ho furt zlobí natažený rameno. Kolem dokola je strašně moc Poláků... Loni jsem myslel, když jsem je potkával, že je to nějaká náhoda páč jsme jich potkali hodně, ale jeli většinou na snoby, supr oblečení a bydleli v kempu, zatímco ty letošní ten zájezd pojímaj po našem a možná dokonce i drsnějc „sou tu jen ve stanech bez auta“...
Kuba podle mýho zadělává na rekord všech zájezdů, zatím má víc jak 10% zapytlenejch cest a povídá mě „to je divný a přitom jsem vylezl už tolik cest“ :-)

22.2.
Restík jsme měli včera a konečně jsme zažili první pořádně pěknej, tzn. super počasí a žádnej přejezd mezi oblastma. Provedli jsme koupačku. Kuba dokonce svoji první a nejspíš i poslední :-) nejdřív jsme srabácky uvažovali o tom, že zaplatíme za sprchu dvě éčka v refíčku, ale zkousli jsme se a vyrazili do potoka brrrr brutálně studený a navíc ještě ve stínu... Ale tak nějak nás to trošičku očistilo... Navíc jsme konečně po mnoha zataženejch a poprchávacích dnech vysušili auto, spacáky, bundy, lano, atd... Byly tak nějak drobně, ale nepříjemně navlhlý... Večer párty se Španělákama a spíkujeme jako blázen Španělsky, nejvíc nám jdou ty nejsprostější slova a například fráze holka bez podprsenky s velikejma prsama (čika sin suchetador con los melones grandes) by se asi mohla hodit kde komu. A vlastně je to pomalu jediný co jsme naučili a dá se tak nějak zveřejnit v médiích :-) Jooo teda vlastně kromě volání na psa  Čatu ben aky (Čatu pojd sem) a ještě kde je Čatu no aky no adi donde není tady ani tam prostě nikde, což jsem pak z úspěchem mohl používat když se mě někam ztratil Kuba. Omlouvám se Španělologům jestli to je špatně napsaný, ale psal jsem to jak jsem to slyšel a jestli má někdo nějaký námitky ať pls nic neříká a radši nám řekne co znamená čupapiča protože to je jediný slovo o kterým si doteť nejsme jistý co znamená :-) Kekavron :-)
No a dneska nám nečekaně Španěláci odjeli tak jsme z toho drobátko smutný, páč to byla s nima fakt sranda... Samo, že jsme pozváni se zastavit kdykoliv pojedem okolo Taragony a hlavně doufám, že fakt dorazej do čech.. Dneska jsem si musel zapsat do deníčku první prase :-( a to dokonce z trapnýho 7bčka který ale podle mýho bylo nějaký težší, páč nejenže jsem ani nechápal jeden krok, což bych ještě uznal, ale neměl jsem ani ponětí co dělat tak ve čtyřech metrech, takže jsem to nakonec za pomoci dlouhý ruky musel přez dva nejty vyhákoval. No a než mě tadle super myšlenka napadla tak jsem si brutálně odpravil poslední kloubky na obouch rukách na těch třech chytacích prstech tzn. fakáčky + plus prsty okolo plus je solidně probrousil. Teť mě v nich tiká a doufám že budou OK. Kuba má zase dneska pytel takže si neničí statistiku. Zejtra tady ještě zkusíme popolézt a pak hurá za Kunym na sever...

26.2.
Takže jsme v Siuraně máme Kunyho přibranýho do party a řešily jsme poslední dva dny dementní prekérku, prostě se při přejezdu sem do Siurany na dálnici rozsvítila kontrolka dobíjení a samo, že to nebylo nic jinýho než vadnej alternátor. Nebudu se nějak moc rozepisovat, prostě je to snad opravený a stálo to dardu 520 eur, což je vlastně přesně tolik kolik mě stál samotnej zájezd. To ani nemůžu říct Marťánkovi teťkon, jinak by za mnou snad ani nepřijela:-( no hlavně, aby se na tom autě neposralo něco dalšího :-( takže nastává má oblíbená klasika, kdy je zájezd poslanej finančně na úplnej doraz a spíš ještě dál... Kluci mě naštěstí držely nad vodou, ale když řekli tu dardu tak zmizel optimizmus i na jejich tvářích. Hrozně mě chyběl Marťánek, abych se přitulil páč sem z toho byl fakt hotovej. Ale obávám se, že Marťánek z toho bude ještě daleko víc smutná než já... No co se dá dělat...Kuny leze taky jak blázen a hlavně se snad vůbec nebojí... Zejtra jedem do Montsantu, aby se Kubíček pokusil o sedumáčko tak ať mu to vyjde... Jestli nebude citlivej tak by to podle mého mohl dát... Sem zvědav jak si s tím zítra poradí Kuny, když tam vlastně ani není lehká cesta...

28.2.
Tak jsme popolezli v Montsantu a zadařilo se monumentálně. Kuny:-O... Proste masakr poslali jsme ho do 6c+ka cca 30 metrů dlouhýho, vcelku vyrovnanýho, spíš vytrvalostního... Co se pak dělo bych nazval turbo-rychlokurz horolezce, aneb od začátečníka ke středně pokročilému během jedné cesty...(podotýkám, že jak se navazovat, slaňovat a co dělat u štandu jsme ho učili předevčírem a todle byla jeho pátá cesta v životě na vápně a šestá na skalách vůbec, první jsme ho vzali v Ádru na Starostu :-)) takže Kuny nastoupil a do třetí expresky hází svoji první tlamu, jasně že to vypadá jako když kočka nechce a sune se ze zdi dolů...(tak mu vysvětluju, že se to takhle dělat nemůže, že musí trošičku odskočit) u toho samýho nejtu druhá nechtěná tlama (a vysvětluju mu, že musí chytat lano před sebou a ne to co vede ke mě) Kuny je v koncích a netuší co dál... (tak mu říkám, že se musí začít koukat na nohy a dát je tam kam si to předem rozmyslí a ne s nima hoblovat celou skálu a nakonec to tam ručkovat) po několika totálně marných pokusech a dalším už vcelku pěkně provedeným odskoku jenž komentoval slovy „jo, to je paráda“, Kuny poslouchá na slovo :-) a s vypětím sil cvaká další preso...nastává totální změna v jeho lezeckém projevu a další preso cvaká už stylem jenž připomíná lezení. K dalšímu nejtu to v euforii z předchozích snadno zvládnutých lekcí lezení napálí a když je u expresky tak zjistí že to necvakne... Místo toho, aby srabácky chytnul preso chlapsky odskakukuje a řve něco v tom smyslu, že je to padání fakt super a jestli mě tím nějak neničí lano, že by to fakt nerad. Na druhej pokus to dává, sedá si a chce poradit co dělat. Radit mu v tomto místě s Kubou razantně odmítáme se slovy, že už má dost zkušeností na to, aby to dokázal vymyslet sám. Pravda je ovšem úplně jinde, je totiž v nejtěžším místě a nás zajímá jak si s tím poradí... Vytře nám zrak a prokráčí to na první pokus, práce jeho nohou je už opravdu exelentní. Pak už má před sebou tuším jen dva nejty vytrvalostního lezeni a má to v kapse... Na zemi je nejvíc nešťastnej, že místo toho posledního odskoku to prej mohl zvládnou a měl to zkusit cvaknout...nemůže vůbec pochopit proč ho chválíme víc za jeho čtyřmetrovej pád :-))) Todle byla naše první cesta tendle den a Kubiček nastupuje do sedumáčka. Má od nás s Kunym slíbený, že jestli to nedá dostane pořádně do huby. A sám ví, že jestli po Kunyho tlamách bude fňukat v těžkým kroku a bát se, že by mohl letět tak ho brutálně vytlemíme, že je srabák! Co tak o tom napsat? Prostě po totálně dlouhým vyčerpávajícím boji s několika odvážnejma dynamama dáva svoje první 7a OS. A o cestu vedle hned druhý, který už prokráčí úplně s nadhledem... Kuny se ještě pokouší nastoupit do těch sedumáček, ale je totálně vyždímanej, tak ho kamarádsky nenecháváme dlouho trápit... Pak se vracíme do Siurany na parkáč, kde se to začíná přeplňovat nejen Čechama . Ráno jak vstaneme tak to ještě rychle napálíme do skal a v pět musíme nejpozdějc vyrazit do Girony na letiště, páč Kuny odlítá před desátou zatímco Kuba až zítra ráno v sedum... A pak už mě přiletí Marťánek, ani nemůžu spát jak se na ni děsně těším...

A ještě nějáké fotečky...
Ač sem nefotil skoro vůbec, něco málo se našlo a navíc také přikládám pár fotek od Kunyho...



Seynes, nejdřív snídaně, pak výkony... 


Okolo osmé ranní...


Kuba zásadně nelezl ráno ze spacáku dřív, než ucítíl polívku...


Potvory v chytech...


Kuba cestou dolů...


Vingrau ráno...


Kuba mě vždycky všecko snědl...


Kuba nikdy do ničeho nešel bez rozmyslu...


Kuny zase naburácel do šestcéčka...


Ráno před Kubíčkovo osudným dnem... Zakazujeme mu kamarádsky snídani, aby nebyl těžkej a slibujeme, že mu rozbijem hubu, když to sedumáčko nedá OS, páč podle nejnovějších poznatků je strach o holý život nejlepším motivátorem výkonům :-)


Kuba ve své cestě...


Bezprostředně po...


Poslední den super nálada, lezeme podporování MP3kama a mě drobátko hrabe, z čehož je Kuny krapánek nervózní, páč je asi hotovej...



Pokračování příště...