V Gandii se skamarádíme s párečkem španěláků – Marthou a Ramonem. Společně valíme na jih, do Selly.


 

Ramon a diabolo…



 
…Ramon, diabolo a slackline!
 



Martha (lepší fotku, bohužel, nemám)
 



Sella I
 



Sella II
 



Sella III



Prostoupil sem tu, mimo jiné, 3 krásný cesty. Parádní kolmici Mandolin Wind s bouldrovym oblezem 2. presa. Dvě prstový díry křížem a ještě prodloužit levicí do sokolíka, nohy menší, než malý. Další 2 kroky jsou ještě horší. Přes žádnou levou a mizernou pravou nohu se z onoho pravýho sokola valí dynamem do poličky pro levačku. Pak to chce uklidnit. 7a+ AF. Druhá zmiňovaná cesta je v hezkym, novym, určitě pravdivym spanish průvodci psaná 7a :). Leze jí nejdřív Dája, nechá tam presa. Dávám jí vkuse! V našem ošklivym čb pomatenym průvodci je ovšem za 6c…Španěláci mi chtěj dopřát radost a div se s Dájošem nepohádaj. David, zatlačen do kouta, na okraj společnosti, zapisuje do deníčku cestu jako 6c+ :). Já říkám, že z každýho 6c vkuse mam radost, dál to netřeba řešit, protože by stejně šlo o nějakej paskvil ve stylu Flash PP. (Ježiš, doufám, že sem vás už nestihl unudit těma „stylama“…). No a třetí cesta je 6c+, kterou sem, bohužel proseděl, ale hrozně se mi líbila. Cvaknutí řetězu je ovšem pro lidi 185 cm a víc – házim tlamu. Házim další. Už je mi to šumák – dělám nejistej mezikrůček, sem delší asi o 5 cm a Dávošovo způsobem cvakám preso (tuhý zagumičkovaný preso držíš za spodní karábli a šermuješ kolem řetězu), klapám lano. Stačil by delší ten řetízek…
 


Lezení v Selle
 



Ramon se “učí“ dávat lano (ten Dávošův drát)



Večír v „kempu“ zakalíme s Jihlavákama. Hrozivej mejdan s množstvim zakázanejch i povolenejch stimulantů…whisky, Mary-Jo, víno, slivka…diskotéka kolem auta, kdy sem asi po půl hodině zjistil, že už tam tančim úplně sám. Tuňákem z konzervy sem to završil. Ráno sem s klukama ještě místo snídaně musel poslat slivovici do obou nohou a jedem dál… 
Siurana a Montsant. Tentokrát již bez španěláků, zato s Kunym na palubě…! 
 


Kuny!



My s Dávošem máme rest, ale Kuny i přes nepřízeň počasí prostupuje svojí první, teda pětku v Siuraně na balkónu. Po nějakym strachu a lezení nohama ani vidu ani slechu :D Kuny sedí v řetězu, Dája leze za nim, aby ho naučil slanit. Jistim Dáju odspoda, leze na druhym konci. Že sem tam neměl ani sedák? „Nevadí, vem mě na klasiku“, říká Dája. Souhlasim. K našemu překvapení Dávoš prolezl tou změtí lan tak blbě, že…že se 2 presa pod řetězem odvazuje a dolejzá ke Kunymu free solo. Ten je z toho drobet zelenej a nejraději by Davida chytil za ruku a přitáhl si ho k sobě. Toho se přesně Dájoš bojí :). No dobře to dopadlo. Kuny už ví, co se má a co by se teda zrovna nemělo. Pětky mu zakazujem (mi je přeci taky nelezem:). Kuny tušim ještě něco podrtí a jde se vařit.
 


„Já to Marťánkovi s tim autem nemůžu snad říct…“



Problém s autem (vylíčení nechám na Broučkovi) zapříčinil, že se nám rest protáhl vlastně na 3 dny. To možná rozhodlo. Brzo ráno jedem do Montsantu. Oblast, do který mi Dája prej ladil formu (no asi jo teda). 
 


Montsant I



Charakterem jsou cesty (který polezem) delší 30-35m, vytrvalostní, po dírách různých velikostí, bez bouldrovejch problémů. Na rozlez 6c+, o kterym psal Kuny. Progres, kterej v tom Kuny předvedl je omračující. Dávoš se k tomu určitě ještě vrátí. Jak už sem napsal do komentářů ke Kunyho článku – Kuny Bambitka a jeho rychlokurz! První 4 presa za sebou příšerně vláčí nohy, že má nabitý ty svý bambitky k prasknutí. Začíná používat nohy. O 2 presa vejš už sází tlamy jak Přemek Podlaha stromky. (1. tlama – sjede po skále rozpláclej jak koberec, 2. tlama – odskočí, ale chytá se blbýho lana, 3. tlama – viz. fotka!) 
 


Nástup do 6c+…



 
Kuny Bambitka!



 
Jedna za druhou...:)



Má dobojováno a „vystříleno“ zároveň. Nevěřícně kroutíme hlavama, stejně jako kolemjdoucí asiatka, kterou informace o tom, že jde o Kunyho druhej lezeckej den venku a teda asi o cca 4. cestu v životě přivádí do stavu náhlého zděšení a se sklopeným zrakem odchází. 
 


Montsant II



Od rána pořád poslouchám, jak to je můj den, a že se všechno podřídí mě, a že do toho musim dát max, atd. Ráno mě Dája pomalu vytrhl snídani z ruky se slovy: „Nežer!“ Že se mi jako blbě poleze. No párkrát sem si ještě kousnul a odložil to. Moji drazí kamarádi se totiž dohodli, že když to nedám, nebo dokonce budu skumrat v cestě (kterou mi Dája vybral dlouho dopředu), že mi rozbijou hubu! To mě ohromně namotivovalo…:(. Kunyho hrdinský vystoupení v tom c+ bylo ovšem to, co mě opravdu nakoplo! Minimálně sem si říkal, že ten pokus musí stát za to, a že „vybobit“ (jak je mym dobrym zvykem) prostě nesmim. Žádný „dober!“, žádný „sedám!“. Jen: „tak du…“, nebo později: „DU!!!“. No a protože sem se nepos*ral, mohl sem za (nekonečnou) chvíli křičet oslavný sprosťárny nahoře u řetězu. 7a OS. Do vedlejšího naklapanýho 7áčka sem po Dájošovi nastoupil s cílem ho alespoň prosedět až nahoru. Bouldřík od posledního k řetězu a je to, dal sem to vkuse! Radostí a pýchou mi div nezhnědly trencle :).



Ve stěně
 



Máme vylezeno



Další den následovalo příjemný lezení v Sirošce (kde bylo hafo Čechů – čau Ondro:). Večer dovalit s Kunym na letiště, nechat se od něj pohostit pivkem a klobásou, přespat asi kilák od letiště a ráno sem letěl i já…
 


Siurana I
 



Siurana II
 




Siurana III
 




Lezení v Siuraně



PS.: přelezl sem teda celkem 100 cest, nejlepší výkony, ze kterejch mam ohromnou radost: 7a OS, 6c+ OS, 7a Flash s presama, 6c OS, 7a PP, 7a+ AF,…a v neposlední řadě je to dílčí vítězství ve Worms Contest. Ano, jde o tu elektronickou zabijáckou červí hru „Worms“, kterou někteří asi znáte, nejen z Dávošovo „destičky“. Ve většině oblastí sme dlouho do noci pařili na destičce a výsledky zapisovali. Seynes, Vingrau, Gandia….tady všude sem dostal čočku, ale postupně sem se lepšil, až sem ho v Selle porazil! Pak už sme nikdy nehráli :D
Zájezdům zdar!

Kuba