Po vybrani mista zbyvalo uz jen urcit den odletu. Nakonec mi to nejlepe vyhovovalo 23.2.. Let jsem si z uspornych duvodu zabukoval na letiste Reus a ne primo do Barcelony. A to take bylo me stesti. Kdyz jsem se na letisti ptal, co se v dane oblasti da provadet za pesi vykony, nestacil jsem se divit nabidce. Vzal jsem si vsechny mozne letacky a brozurky, ktere byly zdarma a vyrazil jsem navstivit sveho kamarada primo do Barcelony, ktery tam studuje. Po porade s nim, jsem se rozhodl, ze se vratim nazpet do Reusu a od tamtud si to namirim do Cordunelly de Monstad. Z tohoto mista me mel cekat zhruba 5 denni okruh  [ …UZ SE NEMUZU DOCKAT ….]

24.2. jsem vlakem dojel do Reusu, od tamtud jsem pouzil jediny autobus, ktery ten den jel do Cordunelly. Kdyz jsem dorazil na misto urceni, sel jsem se juknout po nejakem kramku s potravinami, abych dokoupil zasoby na me putovani. K memu udivu v nedeli, ve Spanelsku je vse zavrene a tak mi nezbyvalo nic jineho, nez-li dojit na benzinku, kterou jsem videl z autobusu. [ … TAM SNAD NEJAKE JIDLO MIT BUDOU … ] A opravdu!!! Sice nic moc, ale na 5 dni by to melo stacit. Pri nakupovani jsem stale mel dojem, ze nekde slysim cestinu. Ale bylo to dost nepravdepodobne a tak jsem to rychle hodil za hlavu. Jake vsak bylo prekvapeni, kdyz vyjdu ven a tam vidim Daju s nejakym klukem [ pak jsem se dozvedel, ze je to Kubicek, ktere ho znam z HAFA ], jak se hrabaji v aute a stale neco mumlaji …. [ ve smyslu toho: Me Martanek zabije … cely zajezd je v prrr…. ] Prisel jsem k nim a I ja jsem byl velky soustem pro ne. Kazdopadne podani ruky bylo o to emotivnejsi a radostnejsi. Tudiz potkat nekoho kdo leze se mi podarilo, jen to nebylo stejnych kvalit. Velkou vyhodou vsak bylo, ze je znam, jsou ze stejneho oddilu a mluvi cesky. Rekli mi svuj plan na dalsi dny a nabidli mi se ho zustastnit a to se nedalo odmitnout.

Vyjeli jsme do Siruany.

V Siruane na parkovisti jsem si pripadal jako Alenka v risi divu. Nikdy pred tim jsem nic tak krasneho nevidel. Vsude kolem dokola to byla sama skala. Po kratke porade jsme zamirili pod nejblizsi stenu, kde jsem se mel naucit, jak se jisti, cvakaji presky a vsechno kolem zakladu lezeni. Po vycerpavajicim vysvetleni, jsem se vydal vzhuru do sve druhe cesty v zivote. Asi jsem na kluky musel udelat dojem, jelikoz mi od te chvile zakazali petky. [ … DODNES NEVIM PROC … ] Kluci sli spat do auta a ja si zalezl pod previs.

Druhy den rano bylo pocasi, ze by clovek psa nevyhnal. A tak jsme se rozhodli, ze sjedem do opravny kvuli nemocnemu auticku, kdyz nam rekli cenu, vsichni tri jsme sli do kolen. Navic porouchana soucastka mela dojit az druhy den odpoledne. Po kratsi ostre vymene nazoru v autoopravne jsme odjeli nazpet do Siruany.

Den na to se pocasi trochu umoudrilo a tak jsme meli cele dopoledne na lezeni. Dopoledne proto, protoze v po poledni jsme museli byt opet v autoopravne. Z meho pohledu to bylo tak akorat. Rano se mi podarilo vylezt 6a OS, 6a + OS, 6b AF, 6b+ AF, alespon myslim, ze to tak bylo, a ze se to tak pise. Do opravny jsem prijeli tak akorat na cas. Po dlouhe cekaci lhute, nez nam vymenili alternator, jsme vse radne zkontrolovali, aby nas nahodou nechteli za neco natahnout. Pak prisla ma velka chvile, o kterou me pozadal Daja den pred tim. Vytasil jsem svou kreditku a vse radne zacvakal. Daja rikal, ze jsem mu vytrhl trn z paty, a ze jsem ho zachranil pred Martankem. Tak to beru jako muj dik klukum za to, ze meli se mnou trpelivost, kdyz uz jsme se tak krasne potkali. Vecer jsme se opet vratili do Siruany na parkoviste.
 
Rano na to, zacal velky den pro Kubika, na ktery ho Daja pripravoval cely mesic. Vyrazili jsme do jine oblasti asi 40 min. od Siruany. [ …. NAZEV NEVIM … ] Pro me to tam bylo jeste hezci nez v Siruane, proste jedna basen. Ja jsem mel tu moznost se tam prekonat. Z meho vykonu byli kluci vice nadseni, nez ja sam. To asi bude tim, ze ja tomu jeste stale nerozumim. Za cely den jsem vylezl jenom jednu cestu 6c+ AF a od te doby jsem byl vyrizeny jako nikdy. Kdyz jsem se pokusil nastoupit do dvou 7a vypadl jsem z nich jako uzrala malina. A tak jsem jen tak sedel na kameni a podporoval Kubika a Daju.

K jejich vykonum. Mohu vam rici, ze to opravdu stalo za to. Neprislusi me o tom mluvit a tak to necham okomentovat je samotne. Vecer jsme se opet vratili na nas oblibeny nocleh. Pro muj posledni vyletni den Daja naplanoval 5 cest v rozmezi od 6b do 7a. Ja jsem lezl jen 4 z nich a to jeste pekne prasacky. Stale jsem byl hrozne utahany z predchoziho dne. Jakmile jsem se nekde snazil prichytit, dostaval jsem krece do prstu a o to jsem mel vetsi strach lezt. Tudiz z lezeckeho pohledu se k tomu radeji nebudu moc vyjadrovat. On vam urcite Daja ukaze na fotkach, jak jsem to tam zdolaval. :-}:-}

Po tech mych extra vykonem jsme si udelali mnamku a byl cas k odjezdu na letiste. Shodou okolnosti vse vyslo tak, ze ja jsem odletal pozde vecer nazpet do Dublinu a Kubik na druhy den brzy rano do Prahy. Kluci mi hodne pomohli a vyjeli o neco drive nez planovali, cimz jsem s nimi mohl jeste posledni den lezt. Ikdyz jak uz jsem rekl, moje lezeni stalo za starou backoru.

Chtel bych timto clankem, jak Dajovi, tak Kubikovi moc podekovat za to, co me tam naucili. Martankovi, ktera tam jela za Dajou po nas, bych chtel vzkazat, ze Daja opravdu za rozbite auto nemohl. To se proste stava, tak uz se na nej nezlob …. Jeste jednou vsem DIIIIIIK    DIIIIIIIIK   DIIIIIIIIIIIK

autor: Lucifer Kuny

PS : Fotky poslu pozdeji