Zatěžkávací zkouška HISU

Tak se konečně dostávám ke slíbenému článku z léta….fakt nebyl dřív čas a slíbila jsem to. Letos v srpnu uspořádal náš turistický oddíl Stopa již svůj 13 tábor nejen pro členy oddílu. Jelikož se nám podařilo po několikaletém sporu a mnoha brigádnických hodinách uvést naše tábořiště U Rezku do stavu k používání, rozhodli jsme se, že tentokrát nikam nevyjedeme, ale zůstaneme „doma“. Měla jsem strach, že tato nabídka děti neupoutá, ale opak byl pravdou. Táborová hra se nesla v duchu „Rezek tour“ a děti absolvovaly několik výletů a dovednostních úkolů. Nejprve jsme navštívili v Deštném v Orl. horách akci „tavení skla dřevem“, nejvíce nás upoutala cena vstupného, kterou nikdo nikde neavízoval, nakonec jsem to ukecala pro dospělé z 50,- na 20,- a pro děti z 25,- na 10,-Kč. Pak jsme pokračovali přes Zámeček-Pádolí , kde mimochodem velmi dobře vaří, do Uhřínova na přírodní skanzen. Jindy jsme nasedli na kola a projeli okolí Nového Města a také na celodenní výlet cyklobusem na Šerlich a pak přes Číhalku do Olešnice v Orl. horách, kde jme navštívili muzeum.A pak přišel nejvíce očekávaný výlet do HISu. Bylo zajímavé, že více jak polovina dětí ani nevěděla, že za mostem je nějaká cestička a tam nějaké skalky, ale asi lepší,že o tomto krásném místě nezasvěcení nic neví. Před odchodem o poledním klídku jsem vyslechla několik poznámek jako:“To jako když leze Jirka, tak musíme všichni?“ „Kam nás to zase požene a to si jako všichni myslí, že já jim na nějakou skálu polezu?“ No lezli, a všichni! Dokonce i já, protože poslední dvě slečny prohlásily, že polezou pouze, když to zkusím i já, když jsem tak chytrá. No a odporujte puberťačkám. Výkon to byl prachbídný, ale Martina s Davidem byli skvělí a pořád mě chválili, sice nevím za co, ale vyprovokovalo  to i ty dvě slečny a to byl účel. Některé děti tyto skalky upoutaly natolik, že slezly co se dalo, respektive to, kam jste je vy povytáhli. U některých se vyskytly slzičky a přemlouvání, těm  se to nakonec zalíbilo nejvíce a nechtěly odejít zpět do tábora. Ale úplně nejvíce toto zaujalo dvě malé prvňačky, které se zpočátku moc bály, ale nakonec lezly stále a korunu tomu dala malá Anička, když odpověděla na dotaz jedné vedoucí, proč neleze, jestli už nemá sílu a ona ji odpověděla:“Já bych lezla, ale ten pán, co mě tahá, už asi nemůže!“ Nevím už jestli šlo o Davida nebo o Petra, ale jak vidíte, každý může lezení vidět jinak. Chci moc poděkovat všem, co tam s námi byli a pomáhali při jištění dětí, myslím,     že tolik dětí naráz prověřilo nejen skalky v HISu, ale také odolnost nových kamenných staveb a hlavně trpělivost Vás, co jste museli celé odpoledne poslouchat hlášky šikovných a na lezení nadaných nezbedníků. Myslím si, že v příštím roce na táboře u Rožnova pod Radhoštěm už nikoho nevyvedu z míry, když je poženu na lanové centrum, cenu jsem už telefonicky ukecala na menší částku a co teprve na místě…

                 Soňa Novotná




            
Řádná kontrola musí být!



                                                         
          
Prvňačka Maruška to zvládá s úsměvem…




        
Tak to opravdu netuším, co tam malá Míša dělá, asi hledala skřítky nebo že by ji bylo nevolno?  
 




Petr to s malými dětmi opravdu umí!!!




       
Uzlíček neštěstí aneb jak fungovala lanovka na lidský pohon alá David.





Ondra se po zdolání cítil jako vítěz…




 
A jedno trapné foto pro pobavení na závěr….ale příště dolezu o metr více :-)



Všichni jsme přežili bez úrazu a za to ještě jednou moc dík.