Naší první zastávkou bylo Val di Melo, kde jsme se měli po pár dnech sejít i s Rudou a Dájou. Bylo to pro mne první lezení na žule a moc se mi líbilo. Počasí přes den bylo fajn, ale večer když sluníčko zalezlo, tak byla pořádná zima. První noc bouřka a pak na horách sníh.


Po dvou dnech jsme přejeli do Švýcarska. Našla jsem na netu fotky cesty Nord Kante (5-) na Pizzo Badile. Bohužel se počasí včas neumoudřilo a tak z výstupu sešlo. Chtěli jsme se sem ale ještě jednou za pár dní vrátit.


Odjeli jsme zpět do Val di Mela, kde jsme se měli sejít s Dájou a Rudou. Kluci dorazili po celonoční jízdě a hned po chvíli spánku se vrhli do lezení v Sasso Remenu. Měli impozantní tábořiště a chleba co nám dovezli hned vyměnili za naše napečené sušenky, které nám měly vydržet původně ještě týden. Nevydržely.


Lukáš si konečně s chlapskou morální podporou vylezl dvě vyhlídnuté spáry. Tu druhou jen s vlastním jištěním.


Následující den jsme s Lukášem vyrazili obhlídnout Normálku na Pizzo Badile z italské strany. Prsty už jsme měli prolezené, a tak jsme den bez lezení uvítali (A jak jsme se pak dověděli, tak kluci stejně hlavně koukali po místních babách. Jen nevím, o co si Ruda tak prošoupal prsty).


Když jsme se doplazili zpět, kluci seděli u načaté Becherovky a hráli šachy. Jak jsme zjistili, původně zapíjeli stesk po drahých polovičkách a Ruda objevil, že takhle může nad Dájou pohodlně vyhrát. Kluci pak uspořádali již zmíněnou noční soutěž. Tohle byl čistě program pro chlapský zájezd. No, já než bych stáhla kalhoty, tak by mě přejel náklaďák….


Na další den nám oblast vybrali Dája s Rudou. „Krásnej“ rajbasovej šutr, cesty poněkud těžší, ale Američan, který jim to doporučil říkal, že je to super lezení. Až později nám došlo, že jsme ho nikdy neviděli s lanem a v každé cestě si zkoušel jen první dva kroky.


Po lezení jsme se s Lukášem rozhodli díky únavě nechat Pizzo Badile na jindy a vyrazit s klukama do Arca. Jo, abych náhodou nezapomněla. Až někam pojedete s Dájou nevěřte jeho navigačním schopnostem a mapám po dědovi. Nápis Strada Lavori či něco takového neznamená horší cesta, ale žádná cesta, respektive silnice bez asfaltu a plná kráterů a děr. No a v noci, mlze a serpentinách ho pak bude chtít zabít a nebo mu ušmiknout… Rudovi, kterého něžně oslovoval „broučku“ slíbil, že mu to vynahradí večer Indulonou, ale u nás to má ještě schované. Nakonec jsme opravdu do Naga dorazili a dokonce se sešli i s dalším chlapským zájezdem – Víťa, Krťa.


A pak byl konečně Dájův vysněný odpočinkový den. A Rudův asi taky, protože měl prsty prolezené málem až na kost. Ostatně i my dva už jsme toho měli dost. A tak se šlo kam velel Dája - nakupovat! A na jídlo a zmrzlinu! A pro víno! A šli jsme obhlídnout různé lezecké sektory! Večer jsme zakončili pro někoho více, pro jiné méně příjemnou ochutnávkou místního vína a sýrů a šunky.


Další dva dny chlapská část zájezdu lezla v Massone. Tady byly lehčí cesty převážně oklouzané a na sluníčku hrozné vedro. Dája vybíral Rudovi cesty a obtížnost mu radši říkal až pak. Každou chvíli jsme čekali, že Ruda skončí s lezením a veme auto a odjede. Naštěstí se Ruda dá ukecat na všechno. Naplánovali jsme si koupání v Lagu, takže jsme jeli vcelku brzy pryč. Lukáš a já jsme druhý den jeli k Toblinu do oblasti La Gola, abych si aspoň na chvíli zas užila rodinný zájezd a trochu si zalezla.


A pak už zase den odpočinku. Nákup dárků pro Dájovy rodiče, koupání a vaření krevet u jezera a pak přesun do Cereda.


Tam se mi to opravdu líbilo. První krápníková oblast, ve které jsem byla. Kluci se na chvíli vrátili do pravěku k hledání pazourků, ale nakonec Dája použil na sehnání večeře jinou metodu. To snad bylo poprvé, kdy Ruda a Dája jedli každý sám.


A pak se zase dva dny lezlo a večery pilo.


No a nakonec už Dája s Rudou vymazali celou Indulonu a tak radši vyrazili domů, aby to mezi nimi nezačalo skřípat a nám zase začal zájezd rodinný.
Na jedno odpoledne jsme se ještě stihli vrátit na lezení do Naga, ale počasí se zkazilo, a tak z posledního týdnu, teď už opět rodinné dovolené, který jsme chtěli strávit v Dolomitech, nebylo nic.

Hanka

P.S.

• Stěžovat si můžete jen na rodinném zájezdu.
• Dája každému s kým jede říká broučku a nechá si tak říkat.
• Dája s Rudou prý už nepojedou bez holek na dýl než týden.
• Ruda umí taky sprostě nadávat.
• Dája se rád koupe, vaří, myje nádobí, chodí na procházky a nakupovat.
• Víťovi je zima všude a vždycky.
• Lukáš umí jediný pořádně zatopit (a přikládá pouze celé stromy).
• Krťa víno pije jen po ešusech.
• Na zájezdu s Dájou si nikdo spacáky nespojí, protože furt šmíruje.
• Nejlepší mazání na ruce a vše ostatní je prý Primalona.