Za cíl sem “demokraticky“ zvolil oblast italského Lumignana. Je to blízko, průvodce sem stáhnul z lezce – můžem vyrazit!
Po noční jízdě klasickou trasou Rozvadov – Mnichov – Brenner – Trento – Verona nabíráme směr Benátky a za Vicenzou konecne sjizdime na Lumignano.
Po příjezdu zjišťujeme co a jak. Dem na obhlídku skal a z vyhlídky vidíme asi parkáček, na kterym by měla bejt voda a možná spaní. Přeparkovali sme tam, berem lezení a jdem to trochu potrápit. Skály máme jako na dlani.



Večer rozhodujem, že přespíme přímo na parkáči a další noce se uvidí (spali jsme tam do konce zájezdu)



Druhej den celý natěšený razíme zas ke stěnám. Tonda hned vyburácel takovejhle “kopec“.




Po večeři (hrachovka z pytlíku a kilo párků nás bezpečně ucpalo…i toho německýho vořecha, co to za nás dojel…) si předčítáme z knihy o lezení a VHT, tušim z let šedesátých. Nabiti novejma informacema uleháme.




Lezenim sme naplnili všechny slunné dni, takže všechny :). Kluci lezou jak draci.



Pavel se rozhodl opálit a odkládá triko…




Vesnička je malebná! Pohled se nám nepodařilo sehnat, tak sem si dovolil jeden vyrobit…




Forma de nahoru a kluci už bušej 6béčka! Já se po celodennim vyčerpání, který na mě dolehlo v předchozí cestě s názvem “Anal Dream“, věnuju trochu focení.




Za zdolání řetězu cesty z fotek výše vyhrál Pavel od Tondy pizzu a Tonda za to samý od Pavla víno! Na obojí vyrážíme tentýž večer do místní pizzošky. (Od téhle chvíle se motivace jídlem za přelez stává součástí dalších bojů :))



Poslední dopoledne se vracim odpytlit jednu cestu, co mi poradil zkušenej lezec z Benátek. Že prej jestli hledám krásný nepřevislý lezení, má pro mě cestu „with finest movements!“. No nekecal, takže sme se v ní pěkně všichni potrápili (klas. jen 6a:)) . (Na fotce jí leze Tonda)





Na zpáteční cestě sme pojedli na perfektnim rest-plácku hned u dálnice…



…a razili domů…



Kuba