Hlavní menu
· O nás
· Odkazy
· HAFFO
Nejbližší akce
Žádná akce v následujících 40 dních
Nejnovější komentáře
[novinky] GRAN SASSO 2022
Napsal Luki v 23 říj : 22:32
Krása!Hanka

[novinky] Neofiko HISmaratón
Napsal Dája v 22 zář : 09:09
Co je pro me Hismaraton? Mnoho let budovana znacka [ více ... ]

[novinky] Letní dovoUheráci 2021
Napsal Štěpuch v 06 úno : 21:00
Paráda, La Saume čirá nádhera !!!

[novinky] Letní dovoUheráci 2021
Napsal Tom v 23 led : 21:43
Bomba, super a navíc jste to dobře podrtili.

[novinky] ŽULA KAM SE PODÍVÁŠ
Napsal Tom v 23 led : 21:13
nádhera


Kontakt
HOVRCH, z.s.
Železova louka 68
549 01 Nové Město nad Metují
IČ: 04700881
číslo účtu: 2600928477/2010

Email: karborund@centrum.cz
Vítejte,
Uživatelské jméno:

Heslo:


Pamatuj si mě

[ ]
Podmínky pro ledolezení
Těšme se za rok ;-) -
____________________________
Online
Hostí:5
Členů:0
Na této stránce:1
Členů: 1197, nejnovější: Olda
Hledat Horolezecký oddíl Vrchoviny
Anketa

Kterého zvířete se cestou do skal bojíš nejvíc?


Klíště

Medvěd

Had

Policajt

Ochránce přírody

Turista ze sousedního státu

Úraz

Biancogratem na Piz Berninu
Dája, Čtvrtek 10 října 2019 - 11:57:37 // Komentáře:1


Co rok, to aspoň jednou nad čtyři tisíce. Ne, že bychom se tím řídili, ale nějak to vždycky vyjde. A tak letos padlo rozhodnutí, věnovat jeden z mála volných víkendů krátkému výjezdu do Alp, zkusit pokořit nejbližší čtyřtisícovku proslulou cestou Biancograt. Časové možnosti, nedostatek dovolené a podobné nešvary nakonec tým eliminovaly pouze na 3 členy – Andy, Čečna a Vjéřa. V této sestavě tedy ve čtvrtek odpoledne vyrážíme směrem do švýcarské Pontresiny.

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Předem máme vytipované místo na spaní asi půl hodiny cesty před Pontresinou, kam dorážíme asi ve 3 ráno. Neb počasí není nejlepší a stan nemáme, rozhodujeme se spát všichni tři v autě. Světe div se, do Outbacku se dají napasovat i tři lidi na celkem luxusní vyspání. To se ale nakonec nekoná, protože naše super místo je hned vedle štěrkovny, kde v šest ráno začal čirý ruch a co pět minut kolem nás svištěla tatrovka plná kamenů. No, alespoň na nás řidiči vesele mávali a nevolali policajty :D
 
 
Po neslavné noci se přemisťujeme do cíle a auto nakonec parkujeme v Morteratschi, kde bychom pak měli i sejít z hor, za švýcarsky lidových 20 franků na 3 dny. Máme celý den, a tak vyrážíme na pohodový výstup na chatu Tschierva, kde máme rezervovaný nocleh. Za pár kilometrů uprostřed lesa z ničeho nic začínáme slyšet vážnou hudbu v podání smyčcových nástrojů a klavíru. Jaké bylo překvapení, když se před námi vynořilo zastřešené podium s místním kvartetem a zjistili jsme, že to není žádná reprodukce. Od května do října tam na mýtince v lese koncertují každý den. Cesta údolím s parádními výhledy na zaledněné kopce trvá asi 4,5 hodiny. Na chatu přicházíme po třetí hodině a všude je zatím liduprázdno. Platíme za nocleh a plánujeme jít obhlídnout nástupovou trasu. Mezitím se vrátí skupinka Švýcarů a mezi řečí nás upozorňují, že ještě nějací blázni lezou tak v půlce Biancogratu, teď ve 4 odpoledne…Netrvá dlouho a po cestě k nástupu sledujeme leteckou záchranku v akci, jak sváží k chatě ty tři nešťastníky, co nakonec zůstali viset dolů ze hřebene směrem do Švýcar. Vyloženě nám to zvedá náladu. Protože počítáme s asi 12-ti hodinovým výstupem, jdeme co nejdřív spát, abychom byli schopni vyrazit v plánovaných 3:00.
 
 
Ve 2:30 nakonec vstává celý pokoj, takže sláva, můžeme si na to balení i rozsvítit. Vyrážíme dle plánu ve tři a za 45 minut máme za sebou celou trasu, kterou jsme včera prošli (pohodová cestička, občas nějaký řetěz). Dál bohužel následujeme před námi jdoucí skupinky, které trasu evidentně neznají a zavádí nás do nepříjemného suťoviště, kudy cesta fakt nevede. Mezitím vidíme přicházet další čelovky, které jsou ale asi o 100 výškových níž. Slézáme tedy dolů, ale celá takhle sranda nás stojí tak hodinu a půl zdržení. Teď musíme nastoupat asi 500 výškových metrů do sedla Fuorcla Prievlusa. Po skalnaté části přichází první strmé sněhové pole, takže mačky nasadit. Supíme do kopce a za asi 20 minut mačky opět sundáváme, protože dál vede cesta po kramlích. Sice po nich všude teče voda a jsou pokryté vrstvou ledu, ale i tak žádný větší problém. Poslední metry do sedla už jsou po cestičce. Docházíme sem až v 6:45, což nás moc netěší, ale co se dá dělat. Dál se leze po skalnatém hřebeni, na kterém je místy vrstvy sněhu, opět tedy nasazujeme mačky a v klidu snídáme, protože na skálu před námi nastupuje celkem zástup lidí. Když odlézají poslední, přicházíme na řadu my. Hřeben je i přes nižší obtížnost (2 – 3+) celkem hustě osázený jištěním, takže nemusíme nic moc vymýšlet. Brzo dolézáme před námi jdoucí dvojičku a za chvíli se nám ji dokonce podaří předejít. Asi v 9:15 slaňujeme na konci skalnatého hřebene na ledovec. 50 m lano nám od štandu stačí tak tak na ledovec, protože sníh už je v půlce srpna bohužel pryč. Dál jdeme kousek po sněhu, pak přelézáme skalnatou věžičku, která se dříve v sezoně dá obejít bokem, ale teď už bohužel ne, a pak je konečně před námi ON. Celý bílý, pěkně exponovaný Biancograt. Na jednu stranu kilometrový sráz do Itálie, na druhou do Švajcu, ale ty panorámata.
 
 
Zatím nám výška nedělá větší problémy, takže celkem rychle postupujeme po půl metru širokém hřebínku hore. Jeden by řekl, že jakmile se hřeben rozšíří, bude nám líp. Bohužel opak je pravdou, protože nejširší část je také nejstrmější a totálně bez firnu, jenom led. Na naše turistické cepíny fakt pecka. Začínáme tedy vrtat šrouby a první půlku přelézáme v pohodě. Když ale Čečna nastupuje do druhé a asi ze šesti metrů si to řítí volným pádem zpátky ke mně, nedívá se na ty mačky ze spodu úplně dobře…naštěstí dopadá těsně vedle mě a kromě trochu odřené ruky všichni OK. Už sice chápeme, proč včera lezci skončili právě v tomhle místě. Co tam ale dělali ve 2 odpoledne zůstane záhadou. Jelikož Čečna se do dalšího pokusu nehrne, dává těch 30 metrů ledu Vjéřa, naštěstí bez pádu. Teď je hřebínek sice čím dál užší, ale naštěstí jen firn nebo sníh, takže vlastně parádní. Celkem jsme se po ledovém zážitku oklepali a po pár pauzách na focení jsme ve 12:30 na vrcholu, ale jen Piz Bianco, kterým končí sněhový hřeben.
 
 
Jelikož se začínají honit hodně šedé mraky, dáváme bleskurychlý oběd a nastupujeme do skalnatého hřebene vedoucího na hlavní vrchol Piz Berniny, Na rozdíl od první skalnaté části tu nejsou borháky téměř žádné, ale prostoru pro smyce je tu dost. Když slaňujeme z poslední věžičky, před finálním hřebenem, už solidně fičí a začíná sněžit. Na vrchol Berniny dolézáme v 15:30 a počasí se až na vítr celkem umoudřilo. Vrchol je celkem nezajímavý, kromě plechového ešáku s vrcholovou knížkou a smradu chcanek to nic moc není, takže začínáme sestupovat rozkrachlaným hřebenem Spalla, který slouží jako normálka. Dle topa záležitost na hodinu, nám ale sestup na chatu trvá další 3 hodiny. Nakonec na chatu Marco e Rosa docházíme za pohodového počasí asi o půl sedmé, po 16 hodinách na cestě, takže ready tak na polívku, čaj, pivo a spánek. Lidí na chatě je jako psů, takže nakonec spíme ve Winterraumu vyznačujícím se příšerně vrzavými plechovými dveřmi. Takže z plánu, že se trochu vyspíme, protože nemusíme ráno spěchat, sešlo.
 
 
Cesta dolů do Morteratsche je v pohodě, první část po ledovci, kde mě akorát při stoupání zabíjí hladina laktátu ve stehnech, takže po každých 50-100 metrech stojíme. Jakmile už ale jdeme po vrstevnici pod Bellavistou, všechno jde jak po másle. Pak asi 4 slanění na Fortezze, alternativní cestou přes ledovec na Isla Persu a pak už po značené cestičce okolo malého plesa do údolí, kde se loučíme s ledovcem Morteratsch a přicházíme na turistickou highway vedoucí až na parkoviště.
 
 
A co říct na závěr z tepla obýváku? Dala bych si to ještě jednou ale tak za 5 let, určitě v červenci a s víc šroubama do ledu.
 
 
Andy


19andyc1.jpg
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 




- - - - -