Hlavní menu
· O nás
· Odkazy
· HAFFO
Nejbližší akce
Žádná akce v následujících 40 dních
Nejnovější komentáře
[novinky] DOLOMITY 2019
Napsal RastalinGlymn v 17 zář : 03:05
Большое количество ребят ценят вкус в адиках. Если [ více ... ]

[novinky] DOLOMITY 2019
Napsal Jarda v 15 zář : 20:59
Dolomity jsou srdcovka !

[novinky] RUMUNSKO 2019
Napsal Jarda v 15 zář : 20:56
Hele to je fakt dobrý...Opekli jste si nějakýho ps [ více ... ]

[novinky] DOLOMITY 2019
Napsal WilliamHaw v 15 zář : 20:41
Пожалуй самая адекватная Биржа Трафика: TrafTop.bi [ více ... ]

[novinky] DOLOMITY 2019
Napsal Fpancescaw v 15 zář : 20:23
Современные молодые мамы теперь имеют избыток новы [ více ... ]


Kontakt
HOVRCH, z.s.
Železova louka 68
549 01 Nové Město nad Metují
IČ: 04700881
číslo účtu: 2600928477/2010

Email: webmaster@hovrch.
info

ICQ: 93133963 
Vítejte,
Uživatelské jméno:

Heslo:


Pamatuj si mě

[ ]
[ ]
[ ]
LEDOPÁD info
HOVRCH báseň

My jsme parta z HOVRCHu, kujem pořád neplechu. Skály, hory, sníh i led, útokem vždy berem hned. Čím víc nápad telecí, držíme se nad věcí. Lano, kolo, lyže, lajna o nás nemá soupeř šajna. Vytřeme mu vždycky zrak, proletíme jako mrak. Za vším stoji zázemí, není lepší na Zemi. Víc slov není potřeba, tím je totiž předseda...
Online
Hostí:23
Členů:0
Na této stránce:5
Členů: 543, nejnovější: Aacmok
Hledat Horolezecký oddíl Vrchoviny
Anketa

Kterého zvířete se cestou do skal bojíš nejvíc?


Klíště

Medvěd

Had

Policajt

Ochránce přírody

Turista ze sousedního státu

Úraz

Grossglockner
Jarda, Pátek 26 duben 2019 - 21:39:00 // Komentáře:5


Článek foto i video, z vydařeného výletu na nejvyšší vrch Rakouska.













Na velikonoční svátky nás vítr zavál do Vysokých Taur užít si ještě trochu toho sněhu. Volba padla na vrcholek Grossglockner. Rozhodně jsme nechtěli jít normálkou a tak volba padla na cestu s názvem Stuedelgrat. Jak už název napovídá jedná se o profláklý hřebínek s jasným směrem a exponovaným lezením. 
 
Vyrazili jsme ve čtyřech, a to v poněkud nesourodé skupině. Dva skiapinisti a dva sněžnicochodci. Ačkoli hlavní plán byl zmíněný hřeben, tak jsme se s honzou svých lyží rozhodně vzdát nechtěli a rozhodně jsme naší volby nelitovali. 
 
Naše spanilá cesta vedla od parkoviště u Locknerhausu kolem Studelhutte a pak ještě kousek výše na plato,kde byl krásný výhled na hřeben i horu a kde jsme si mohli postavit naše stany. Za krásného a slunného večera sme rozbili tábor, povečeřeli a s posledními slunečními paprsky šli ulehnout ke spánku. Ráno chceme vyrazit ve čtyři.
 
Před čtvrtou zvoní budík, ven se moc nechce, ale nenecháme se zlomit a směle vstáváme. Vítá nás měsíc v úplňku, září doslova tak, že opravdu není potřeba používat čelovku. Světla jak ve dne. S Honzou jsme už nastartovaní, Andy s Wjerosem se ještě hrabou ze spacáku a tak se vyrážíme napřed. Naše cesta vede k místu Frühstücksplatz, odkud začíná lezení. Kousek před tímto místem nás dohání Wjeřa, s tím, že Andy není dobře a zůstne na chatě. Vyrážíme tedy ve třech. Hřebínek je vyfoukaný, bez zbytečných nánosů sněhu, se spoustou borháků k jištění, ale i tak si občas cvičně přijistíme friendem. Po prvních asi dvou až třech délkách nás dohání skupina třech skialpinistů. Na mačkách a s lyžema na zádech si to kolem nás prosviští bez jakéhokoliv jištění.  My se ale nenecháme vyprovokovat a naprůběžno lezeme celou dobu až na vrchol. Slunce už je nad obzorem a my si uříváme přelézání skal, chození po úzkých hřebíncích a trochu toho lezení ve zmrzlém sněhu s mačkami a cepíny. Cesta k vrcholovému kříži nám trvala cca 6 hodin. Na vršku trochu fouká, dáváme pivko, kocháme se krásnými výhledy a čistým jasným nebem bez mráčků. Cesta nazpět nebyla zajímavá ani tak kvůli náročnosti lezení, ale spíše množstvím lidí stoupajícím k vrcholu normální cestou. Bylo jich opravdu hodně. Na stuedelhutte dáváme zasloužené čaje a Radlery. 
 
Spřídáme plány na druhý den. S Honzou máme jasno, chceme zůstat ještě jednu noc a druhý den ráno si v klídku pochodit a polyžovat  po místních kopečcích. Andy s Wjeřou se rozhodují pro variantu sejít dolů a udělat si výlet v údolí. 
 
Další den jako malovaný. Jdeme se projít po místních sněhových pláních na nejbližší jezditelný kopec. Kopodivu jsme tu úplně sami. Válíme se na slunku a přemlouváme se ke sjezdu zpět ke stanům. To co jsme šli dvě hodiny máme sjeté za deset minut. Balíme stan, a se vší bagáží sjíždíme k parkálu. Sjíždět se všema verkama nazádech je zážitek sám o sobě. Na parkále se scházíme se zbytkem a vyrážíme směr domů. Na závěr výletu si neodpustíme odpočinek v jedné místní sauně v nedalekém městečku. Saunovat se a odpočívat s výhledem na Alpy je fajn. 
 
 
 
 
 
 
 
 
2019_gross_jarda_1.jpg
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 




- - - - -