Hlavní menu
Nejbližší akce
Žádná akce v následujících 40 dních
Nejnovější komentáře
[novinky] GRAN SASSO 2022Napsal Luki v 23 říj : 22:32
Krása!Hanka
[novinky] Neofiko HISmaratónNapsal Dája v 22 zář : 09:09
Co je pro me Hismaraton? Mnoho let budovana znacka [ více ... ]
[novinky] Letní dovoUheráci 2021Napsal Štěpuch v 06 úno : 21:00
Paráda, La Saume čirá nádhera !!!
[novinky] Letní dovoUheráci 2021Napsal Tom v 23 led : 21:43
Bomba, super a navíc jste to dobře podrtili.
[novinky] ŽULA KAM SE PODÍVÁŠNapsal Tom v 23 led : 21:13
nádhera
Kontakt
HOVRCH, z.s.
Železova louka 68
549 01 Nové Město nad Metují
IČ: 04700881
číslo účtu: 2600928477/2010
Železova louka 68
549 01 Nové Město nad Metují
IČ: 04700881
číslo účtu: 2600928477/2010
Email: karborund@centrum.cz
Vítejte,
Podmínky pro ledolezení
Těšme se za rok ;-) -
____________________________
____________________________
Online
Hledat Horolezecký oddíl Vrchoviny
Anketa
Ledy 2019
Opět několik málo "ledomotykózních" radovánek, které se letos povedly či naopak nepovedly...Letošní ledosezóna sice ještě pro mnohé nekončí a pokud bereme v potaz zahraničí, tak v podstatě trvá po celý rok. V našich zeměpisných šířkách ji už ale dávno rozpustily teploty vysoko nad bodem mrazu, nekompromisně ničící naše ledolezecké kratochvíle!
Ambiciózních plánů letos bylo dost, něco se povedlo, něco se nepovedlo a to z různých důvodů a příčin, není třeba však nad tím lamentovat, nýbrž jen radovat se z toho, že se vše ve zdraví přežilo, neb byl člověk svědkem toho, že to tak pokaždé být nemusí…
Často slychávám: „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti“, což je dozajista pravda a HIS, přes zimní období naše domácí ledolezecká oblast, když se poštěstí, nám dle každoročně různorodých podmínek poskytuje možnost do jisté míry nabrat v domácím prostředí a v relativním klidu něco té síly, vytrvalosti a zkušenosti v tom, co jen jeho kolmé ledy dovolí. Čím více se ale člověk setkává s přírodními ledy, setkává se i z jejich různorodostí a tím i s jejich nepředvídatelností! To, co nejedna horalova mysl, postavena pod sněhovým žlabem tváří tvář rozhodnutí, řeší co do lavinového nebezpečí s pohnutkou co nejvíce poodkrýt tajemství sněhové hrozby, řeší stejně tak v prostředí vertikálních ledových království. Ta svou proměnlivostí, v závislosti na mnoha faktorech, které můžete jen více či méně předpokládat či tušit, jsou do jisté míry srovnatelná s nepředvídavostí sněhových lavin. Na stejné délce ledu se setkáte s přemrzlým ledem, který při každém záseku vypraská v lasturových talířích, stejně tak o pár metrů dále s rozbředlým, kde zarazíte ledovcový šroub do půlky jeho délky jakoby nic jen pouhým stlačením ruky. Led, který je i při několika st. nad nulou tvrdý jako beton, štípe se a láme, jako kdyby bylo -15 st. a vy nevíte, co se kde a kdy s vámi odloupne a stejně tak led, po kterém teče voda i při – 10 st., na kterém máte pocit, že lezete po másle! To nejhorší se asi snoubí s přemrzlým ledem, ať už s jeho mohutným děsivým praskáním, které s vašimi záseky cepínů nemá nic společného, až po tenké ledové glazury pokrývající skalní povrchy jako závoje cudných nevěst, které v tomto případě nechcete vidět! To vše suma sumárum umocněné výškou, vzdáleností mezi jednotlivým jištěním s pocitem, kdy modlitby stoupající vzhůru naplněné prosbou, aby onen několikametrový rampouch ledu, na kterém se snažíte prolomit tajemství levitace při všudypřítomném vědomí toho, že se ta masa kónického ledu inverzně mířící směrem dolů, může vydat na svou poslední pouť v podstatě kdykoliv! V té samé horalově mysli se tedy nejednou zrodí myšlenka, proč to vše proboha podniká znova a znova, přičemž odpověď nikdy nepřijde… vždy jen úleva tam nahoře či zpátky dole s vědomím toho, že to nakonec zas tak hrozné nebylo… že to v podstatě vlastně bylo celkem fajn a v pohodě a když už dopadlo tohle, co třeba zkusit…
HIS
Psal jsem o něm loni, ale jak říká Ota K., HIS je prostě HIS… :_) Ač se to nezdálo, podmínka nakonec dopadla a cca 2 týdny se v HISu dalo motykami mlátit! Oproti Jablonnému nebo jiným oblastem jedna z mála, kde z umělých ledů něco narostlo. Úspěchu vděčíme nadčasové 3D nebo 4 D technologii namrazování konstruktéra Hojného, kterou předčí už jen převaděč spojitosti! Zařadili jsme se tedy mezi centra jako Vír nebo Horolezecká aréna v Liberci, kde letos zamrzlo také.
Ledy v Labském dole v Krkonoších, WI 3 /WI 4
Pokud nikde, tak tady určitě! Sázka na jistotu, jen je třeba sledovat stránky KRNAPU viz. odkaz níže s rezervačním systémem uvažujícím o přiměřené ekozátěži v počtu 16 lezoucích ledoborců denně! Lezení a kvalita ledu (závislá samo sebou viz. výše na podmínkách) je ale pecka, i když se trmácíte přes 4 km cestou necestou lesní pěšinou upravovanou v zimním období co by běžkařkou stezkou Buď fit! To buď fit platí doslova, takže bez úzkých či naopak širokých skialpových prkének vás čeká celkem intenzivní zážitek, obzvlášť, pokud se to vše odehrává ještě s vánoční kondičkou! Popis oblasti a kde co přesně a jak, včetně rezervačního systému (je nutné se předem rezervovat a vyzvednout pak povolení v infocentru – chodí kontroly!) tedy viz. odkaz níže:
I když je tu plno (oněch 16 lidiček), tak se dá ještě celkem příjemně zalézt, když se domluvíte, dají se i střídat štandy mezi lezci tak, jak jsme to pak v rámci času dělali i my. Krom centrální skály, kde natéká led cca 20 až 25 m vysoký, naleznete ledové výzvy (nemalé) jak vpravo, tak i vlevo… sněhovou lopatu sebou!
Ledy ve Vysokých Tatrách, Slovensko
Plány byly smělé, nakonec dopadlo vše jinak, ale pro mne už jen „tam“ být, je dost… :_)
„Trenažér“ pod Zamkovského chatou, WI 2+/ WI3
Led ukrytý v zatáčce cestou z Hrebienku do Malé Studené doliny. Vyrazili jsme naň dost pozdě po příjezdu do Starého Smokovce, takže nás čekalo už jen noční lezení v dosti silném a mrazivém větru, který teplotu okolního prostředí razantně tlačil hluboko pod bod mrazu. Na dobrém pocitu nám nepřidala ani míjející skupinka horské služby svážející mrtvé tělo maďarského horolezce, kterého ten den zasypala lavina někde v Malé studené dolině. Led svým profilem není nijak těžký, ale díky velmi nízké teplotě byl dost přemrzlý, takové praskliny jsem ještě neviděl a pnutí, při kterém se ozývalo tmou umocněné děsivé praskání… jedním slovem hnus! Dali jsme několik šroubů, v kompaktním ledu, až nahoru nelezli a kolega, co ještě na ledu nelezl tak získal první cennou zkušenost! Díky blízkosti již zmiňované cesty a s tím související časté frekvenci lezení je kvalita ledu nic moc! Prostě jako HIS vždy po posledním lezení…
Veverkův ledopád WI 3+/ WI 4
Jiné kafe, spousta ledu, spousta lidí…
Cestou od Hrebienku na Zbojnickou chatu, jakmile se vymaníte z područí lesa a začnou kleče, objeví se před vámi po levé straně v deltě Veverkova žlabu majestátní, jen těžko přehlédnutelná masa ledu tradičně obsypaná ledolezci. Z cesty je to pod ledopád už jen kousek do kopce, ale pokud není umrzlo, může se mírné stoupání proměnit boj o to, zda-li vůbec zatnete. Znovu podotýkám, že být skialpinista není až zas taková blbost.
Ledopád má dvě délky, ta lezecky zajímavá je samo sebou ta spodní, cca 25m, pak se profil razantně pokládá a končí dvěma na sobě nezávislými štandy s řetězy. I když tu bylo plno, všichni jsme se tak nějak vešli. Druhá délka už nestojí za to, pokud nepokračujete Veverkovým žlabem až na hřeben vedoucí na Slavkovký štít (převýšení přes 1000 m), kam jsme chtěli vylézt i my. Vzhledem ke zkušenostem z předchozího dne, jednomu nováčkovi a času, kdy jsme k Veverkově žlabu dorazili, padá rozhodnutí zůstat dole a „jen“ blbnout na zdejším ledu.
Z předchozího dne mám rozpaky, které se po prvním zaseknutí petzlovského „škvarku“ do ledu naprosto rozplynuly… naprostá paráda a radost z lezení mi dovolí i delší odlezy, přesto mi umírají lýtka už po prvních třech šroubech, co také od sebe chtít, když se od podzimu nic pořádného nedělo! Celkem vtipná záležitost se děje, když cestou dolů vyšroubuju cca třetí šroub, přičemž z něho z té masy ledu začne téci proudem voda, jako když pustíte kohoutek! Koukám na to jak sůva z nudlí a bavím se tím, jak dole pode mnou kontrolují, zda-li to, čím je kropím, nemá žlutou barvu! Holt jsem se znovu přesvědčil o tom, že můžete mít jakoukoli představu o síle ledu, na kterém lezete, realita však může být naprosto jiná!
Mohlo by se tedy vše zdát jako standardní ledolezecká nuda, a však neustále prolétající ledové projektily od ostatních lezců i od nás nenechávají nikoho chladným, což je nutná daň za tak velkou návštěvnost. Sám posílám (nevědomky) tak dvou kilovou ledovou murdu jističi vedle pode mnou přímo za krk jako výstrahu, že nestojí úplně na vhodném a bezpečném místě. Naštěstí to po chvíli rozchází…
Za čas se nám nad hlavami průběžně objevují slaňující dvojce, co pokračovali žlabem dále uznajíc, že není ta správná podmínka. Nalézá se zde i do celkem známé cesty Silvestrovské blues.
Další ledy se bohužel nekonají, můj mrazy načatý ukazovák do druhého dne otekl do dvojnásobku, takže když kluci chtějí vyrazit na další ledy, odporoučím se s tím, že já jsem zralý akorát tak na filozofii mojí tchýně s heslem: „Nejlepší sport, kafe a dort!“ a že vercajk je támhle na kupě v koutě. Po různorodé debatě nakonec balíme všichni směr termály u Liptova, kde se za ranních mrazivých teplot koupeme v přírodním jezírku! Luxus! Kdo ví, ví… kdo neví, když pohledá, určitě najde. Bohužel toto místo již asi dlouhou dobu strádá návštěvností platíc tím za svou jedinečnost!
Ledy v Taufere Ahrntal, Itálie
Po loňské zkušenosti z lyžovačky z Rakouska jsem si krom lyží přibalil i motyky sebou letos do Itálie. Krom naprosto úžasného lyžování na Kronplatzu, zbyl nakonec opět jen jeden den na lezení. Vzhledem k teplému počasí a změnou klimatu (nevím čím ještě), to však vypadalo celkem bledě… naděje ale umírá poslední!
Ledopádů je tu mnoho, vyšel zde i průvodce na ledy Eiskletterführer Südtirol – Dolomiten nebo se dá toho spousta najít na netu:
My jsme zamířili do přírodní lezecké arény v bezprostřední blízkosti stejnojmenné chaty…
Angerer-Eisklettergarten, WI 2 – WI 7
Takto lákají na webu...
Problém tedy je, že některé zdroje neuvádějí aktuální podmínky a tak i nám se stalo, že jsme po příjezdu zjistili, že na webu chaty Angerer se píše o dobrých lezeckých podmínkách, a však realita byla bohužel jiná!
Odkaz na průvodce:
Ledy nikde, slunce a vysoké teploty přes den už je vzaly za své! Dáváme čaj na chatě a řešíme, co dál. Místní nás odkazují na další ledopád Ursprung Eisfall nebo na cca 1,5 hoďky vzdálený ledopád Tristenbach, který je prý v dobré kondici. Po včerejší lyžovačce a obecné zkušenosti víme, že čas by byl dvojnásobný a převýšení cca 720 m nám usnadňuje rozhodnutí a valíme zpět do údolí, kde jsme cestou cca 2 km od střediska viděli u silnice menší ledopád.
Unbekannter Eisfall, WI 2+/ WI 3
Stavíme na odpočívadle cca 100 m vedle něj a po promrzlé asi metrové vrstvě sněhu se dostáváme na pohodu pod něj. Ze silnice na první pohled malý ledík se nám mění na dvoudélkovou ledovou záležitost odhadem WI 2+ až WI 3 dle směru a profilu lezení. První délka rozdělená na tři stupně, takže se dá vždy po nějakém čase dobře odpočinout, ale není to třeba, za chvíli cvakám překvapivě řetězy osazený štand (jsou tu vlastně dva, dle nateklého ledu jeden o kousek výš). Druhou délku, lehčí, hodně položený terén zdvihající se až ke konci asi 10 m kolmou stěnou, kam pařilo doteď slunce a z které sem tam už něco odpadlo, vyhodnocuji celkem rychle jako zbytečnou a slaňuji dolů. Střídavě si dáváme různé směry, přičemž si vychutnávám převislý pupek v přemrzlém ledu! Vlivem toho, že je ledopád zařízlý ve skalním koutě, drží se zde teplota velmi nízko i přestože, že o pár metrů vpravo dále padají každou chvíli několikametrové ledové rampouchy, které decimuje žhavé italské slunce!
Ale zdejší krajina, no, posuďte sami… až kýčovitě pohádková! Tím vším se protínají dokonale upravené běžkařské tratě na bruslení i klasiku!
No a níže pár snímků z lyžovačky ze střediska Kronplatz, s čistým svědomím mohu jen doporučit: nekonečně dlouhé a nekonečně široké sjezdovky, nahoře na vrcholu obří zvon a nebo nově otevřené Messnerovo muzeum horolezectví určitě stojí taktéž za to, stejně tak jako místní špek či vybrané sýry!
Jo a příští rok se tu bude konat 51. mistrovství světa v biatlonu a to v termínu 12.-13. 2. 2020, tj. v Antholz-Anterselvé na stadionu Südtirol Arena v nadmořské výšce 1635 m.n.m., tak si to v případě, pokud se necháte třebas inspirovat, zplánujte s tím, nebo naopak vyhnout se tomuto termínu kvůli téměř jisté přelidněnosti!
Ledům zdar!
