Hlavní menu
· O nás
· Odkazy
· HAFFO
Nejbližší akce
Pa 16 Li 18
  HAFFO 2018
Nejnovější komentáře
[novinky] Report z brigády na Hluckých skalách + TOPO nových cest!
Napsal Lukáš P. v 22 říj : 11:37
No bloudil si, protože tam ještě nebyly ty dva nýt [ více ... ]

[novinky] Report z brigády na Hluckých skalách + TOPO nových cest!
Napsal Dája v 22 říj : 09:53
hodnotil sem kroky né celkovou obtížnost cesty ;-) [ více ... ]

[novinky] Report z brigády na Hluckých skalách + TOPO nových cest!
Napsal Dája v 22 říj : 09:49
jak sou ty 3 cesty uprostřed přez převis tak obtíž [ více ... ]

[novinky] Report z brigády na Hluckých skalách + TOPO nových cest!
Napsal Dan v 22 říj : 08:27
Je to tam super!Hodně práce jste odvedli.Pěkný lez [ více ... ]

[novinky] Report z brigády na Hluckých skalách + TOPO nových cest!
Napsal cukrářka v 22 říj : 07:22
Ale ano daji se vylizt david si je daval


Kontakt
HOVRCH, z.s.
Železova louka 68
549 01 Nové Město nad Metují
IČ: 04700881
číslo účtu: 2600928477/2010

Email: webmaster@hovrch.
info

ICQ: 93133963 
Vítejte,
Uživatelské jméno:

Heslo:


Pamatuj si mě

[ ]
[ ]
[ ]
HIS, PLECHOVKA & LEDOPÁD info
Online
Hostí:33
Členů:1, Jura
Na této stránce:2
Členů: 332, nejnovější: RobertNip
Hledat Horolezecký oddíl Vrchoviny
Anketa

Kterého zvířete se cestou do skal bojíš nejvíc?


Klíště

Medvěd

Had

Policajt

Ochránce přírody

Turista ze sousedního státu

Obrova noha
Lukáš P., Čtvrtek 26 duben 2018 - 22:51:49 // Komentáře:2


První den porady v Prostějově, otevřenými okny skrze žaluzie protéká ryze letní teplo neklimatizované zasedačky a já třu bosky nohu o nohu odpočítávajíc každou vleklou minutu za minutou… už aby na mě šlápla Obrova noha a vysvobodila mě z tohoto utrpení!





V pozdních odpoledních hodinách sedám do auta, vrátný naší fabriky mi zdvihá pruhovanou závoru na počest ukončeného pracovního dne a s pozdravem „Čest práci – práci čest“ se pro tento den loučím s pracovními povinnostmi. Ale co proboha v Prostějově??? Klikám, klikám, když tu pan Gůgl na mě mrkne, že kósek pod Prostějovem, v nějakých Otaslavicích (13 km) nalézá se cosi rulézního, co by mohlo stát za to. Názývá to „Obrovou nohou“. 
Z dálnice je to opravdu kósek, parking u kostela před hřbitovem a už si to mažu do kopce. Čím víc kopec přitvrzuje, tím víc se potím, fakt letní den a nahoře jsem v podstatě durch. Po chvilce v lese odbočuju u kamenného mužíka do náznaku zarostlé pěšinky, v tu hybu se ocitám v cela jiném světě…

Smíšený les s borovicemi lemuje po vrstevnici pěšina vyskládaná před drahným časem místními mechem již porostlými kameny… cestičku vyhlodanou zubem času kdysi vzniklou aktivitou pravděpodobně místních lezců hlídají tu a tam kamenní mužíci. Genius loci dokreslují okrajové rulové skalky prapodivných tvarů silně připomínající polské Sokolíky. Jen ta adheze je tu nesrovnatelně lepší, jakoby písek převtělený do ruly, jenž si ponechal svou strukturu a zvrásněné tvary… ty ve mně evokují spolu se zarostlými kamennými pěšinkami a mužíky zarostlé chrámy někde v džungli v Kambodži… 

Procházím po vrstevnici kolem skalisek až nakonec svahu, tu cestička prudce klesá dolů, přičemž mi automaticky naskakuje trailový mód, kdy utírám slinu s myšlenkou na technicky šmakózní mtb sjezd! I ona cestička pod skalami je jak vystřižený a vlepený trail z Pekla…  no prostě pocity jako doma, taková starší, napůl opuštěná a opět znovu objevená, o něco vyšší verze HISu, o čemž svědčí sporadické dojišťování některých zdejších klasik. 

Nu což, když už jsem tu, tak něco zkusím… nalézám do rajbasové šestky na Matterhornek o stejném názvu, ztotožňuju se s Kounovskou klasou a smekám před místními lezci! Cestou míjím ve stěně zrezlé kroužky na klíče, vrtané stanové kolíky či pár starých skob – vše určené k postupovému jištění! Vrchol zdejšího štandování myslím stojí také za to, takže pokud to jde, štanduju raději za borovice lemující kraje skal… přecházím o skalku dále, kde vybírám spáru středem stěny – lahoda asi také tak za šest, no a hnedle vedle cestu přes převísek po hraně hore, také tak za šest… těžší kalibr na jištěné sólo si sám netroufám, je tu i několik sedmiček a osmiček, ale po většinou v převisech, tak jen ze zdola v hlavě krokuju, kudy bych se tím nejlépe prokousal… 

Pracovní agónie je pryč, zbyla jen čistá radost z překvapivě parádního lezení! Cestou za šera z kopce ještě ruším místní vysokou, které je tu požehnaně, takže tu kolem mne skáčou srnci vábící zvukem, jako když gumovým zvonem čistíte odpad, srny… 

Hážu věci do auta, čtu plakát lákající do místního muzea, obdivuju architekturu kostela a současně se divím přítomné zřícenině hradu s věží s hladomornou, to vše přímo v obci, která má něco málo přes 1000 obyvatel… neuvěřitelné! 

Na hotelu zpět v Prostějově bosky vlažím hrdlo nefiltrovaným Bernardem a světe div se, těším se na další dvoudenní pracovní poradu v Prostějově… 

 
 
on-1.png
 
 
on-3.jpg
 
on-4.jpg
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Lukáš