Ale k věci…Toho dne byla v Ádru cejtit hustá soupeřivá atmosféra. Kladiva bylo slyšet snad i z těch nejzapadlejších roklí. Naše parta trávila tenhle nabušenej den celkem tradičně – procházkou.

Samozřejmě sme šli i kolem Jóžina z bažin a David neopomenul zmínit, že tahle KRÁSNÁ věž ho už roky láká. (a takhle Jóžin vypadá, v době vzniku fotky už je Kozlík nahoře, ale to bych předbíhal…)





Háček je v tom, že do klasickejch linií vedoucích na vršek se prostě Dája necejtí a to jde o šestky. Nikdo jeho žvatlání nevěnoval příliš pozornost. Až na Kozla. Jedním pohledem okouknul věž a šel do toho…

Nebyl by to ovšem Kozlík, aby výstup něčím neokořenil (nemám teď na mysli historky o jeho invaliditě). S citem jemu vlastním totiž Kozlík vytyčil zcela nový a nečekaný směr! To je nápad – možný prvovýstup na dominantu hned u cestičky! Během vteřiny byl ve stěně…no, spíš na stromě.





Směr, o který se chtěl pokusit, totiž vede po přikloněném stromě. Pro lámavost vysušených větviček a tudíž prakticky nemožnost jištění se rozhodl pro volný výstup bez lana. Zdola sme všichni s úžasem sledovali jeho opatrný, ale svižný postup ve větvoví padlého smrku.





Po vzdušném traverzu ve větvích, kterej smrděl podlahou, zdolal Kozlík vrchol. Mrknutí do knihy – prvovýstup! To bylo překvapení! Cesta je vyznačena na fotografii. Autor jí pojmenoval “Smrková vášeň“, to pro specifický nástup…O obtížnosti sme vedli vzrušené debaty, ale na přelez si již nikdo netroufnul.
 




Vrcholové foto při zápisu do knihy. Snímek též zachycuje parádní struktury této věčně suché skály.





Fotografie ze sestupu dává tušit nástupový problém.





Na závěr si Kozlík dopřál osvěžení v podobě seskoku do průzračné tůňky, která Jóžina těsně obepíná. Bohužel, vystříknuvší bahno znehodnotilo pořízené snímky z koupele. Poslední fotografie je tedy těsně před seskokem…




                                                                                                                              Kuba