Nejprve se všecko posekalo (tráva), pořezalo (dříví na oheň), uřezalo (klacky na buřty),  ořezalo (klacky na buřty), vyřezalo (plevelné chroští), nařezalo (buřty), opravilo (plůtek), otevřelo (lahváčci). Prostě jsme odstranili následky zimy i bezohledných návštěvníků a pořádně se připravili na očekávané metodické školení.



Od úmyslu pořádně se vyškolit nás neodradil ani drobný deštík. Prvním krokem k úspěšnému vyškolení je především u starších řádná rozcvička, která rozpohybuje ztuhlé svaly, vazy, úpony i kosti…



Se zájmem jsme se všichni poučovali o metodách jištění, prusíkování, technického lezení a budování bezpečných štandů. Prostě ve věcech, který každý z nás nejspíš četl, už si to nepamatuje, a v situacích kdy potřebuje tyto praktiky, honem je vynalézá nebo si na ně vzpomene až když je pozdě :-)))



Ponejvíce všechny zaujalo okénko do dávných dob lezeckých. To vám byly časy, bych nelezl ani po žebříku, natož na skálu…Nejenže nelezli na onsajty a neprasili skálu maglajzem, oni dokonce neměli ani lana co nepraskaly, boty co se neklouzaly, jistítka kterýma by se jistili, osmy na nichž by slaňovali a sedáky ve kterých by bezbolestně seděli…



Využil jsem unikátní příležitosti a otestoval vyobrazený historický prsák v akci… Slýchával jsem od staříků, že když člověk spadl, ztrácel po patnácti minutách vědomí kvůli neprokrvení horní části těla, a také jsem stále nevěděl proč tenkrát nelezlo mnoho holek. Uvázal jsem si kšandičky vyšplhal cca 50 cm po laně to zavěsil do kroužku, spustil se a začal vyset…ÓÓÓ to vám byla masáž hrudního koše i bradavek, a co hůř, asi za pět vteřin jsem zjistil, že nejsem schopen se přitáhnout zpátky a odcvaknout ven…Tak začala záchranná akce a já děkuji z celého srdce všem, co mě zachraňovali od té bolestivé procedury. Také ale stojí za to zmínit ty, jenž nepatří mezi kamarády, a těmi jsou ti, co navrhovali otestovat jestli se opravdu po patnácti minutách ztrácí vědomí !!! 



Jedním ze stěžejních bodů historického okénka je chytání pádů na klasiku… To mě upřímně děsilo a proto jsem se do poslední chvíle bránil… Ovšem nakonec marně a tak jsem alespoň lano neměl přes záda, ale pod zadkem, což bylo rozhodně na úkor bezpečnosti padajícího! Ostatní statečnější se s tímto úkolem poprali lépe a tvrdili, že to vůbec nebolelo…



Pneumatika padala ze solidní výšky a v kombinaci s nemalou vahou to zřejmě věrně napodobuje pád drobounké holky. Za sebe můžu říct, že jsem to pod kontrolou až tak neměl a spíš mi to připomínalo styl „zuby nehty za lano“  Proto smekám nad těma co takhle lezli a dokonce i padali !!!



Samozřejmě brigádu i školení zakončovalo opékání párečků s perfektní atmosférou, kterou lze zažít jedině na Náchodský…