Korsika 97

      Před čtyřmi lety jsem četl ve slovenském Jamesáku o lezení v horské skupině Polischellu   v korsické Bavelle. A letos na jaře se mně konečně splnilo přání spatřit na vlastní oči a hlavně si šáhnout na zdejší nádherné žulové stěny a super rajbasové plotny. No ale abych nepředbíhal. 

      Tento výlet jsme načasovali na konec března a začátek dubna. Vyjížděli jsme za hrozného zimního počasí se sněhovými přeháňkami. Druhý den nás vítal přístav Livorno krásným jarním (nebo snad letním) dnem s teplotou 25 C. Po čtyřech hodinách plavby nás trajekt vyvrhnul na ostrově Korsika - prý perle Středozemního moře, jak hlásají reklamní slogany. Měli jsme před sebou čtrnáct dní nabytých programem s návštěvou osmi lezeckých oblastí. Pár odpočinkových dnů, které se stejně změnily na lezecké.

      Začali jsme na východním pobřeží, kde také vede jediná přímá silnice Korsiky (ostatní silnice jsou samá klikatina). Při výběru oblastí jsme se mimo jiné orientovali podle článku od        I. Kollera v Montaně 3/94, kde je stručně popsal. Některé z nich bych zviditelnil.

     

BAVELLA

- snad nejrozmanitější oblast Korsiky. Člověk si zde může vybrat to, na co má zrovna chuť. Přímo v sedle kousek od silnice je množství skal se sportovními cestami od 3 do7c,  s výškou 8-30 metrů. A v okruhu několika kilometrů množství horských výstupů v zajištěných i nezajištěných cestách. My jsme sem jeli vyzkoušet obojí, ale hlavně podniknout některý z výstupů ve skupině Polischellu. Lezli jsme dvě cesty na Punta du Corba (víc nám našlapaný program a počasí v horách nedovolilo). Ale i to nám bohatě stačilo a splnilo naše očekávání. Byly to tyto dvě cesty:  „Le Dos d´Elephant“, 280m, klasifikace 6b+. Krásné lezení v kompaktní skále, ve spodní části přes sokolíčky a převísky. Pátou dýlkou jsme se ze stěny dostali na mohutnou oblou hranu a před námi se otevřel pohled na obrovské hladké plotny táhnoucí se až k vrcholu. Tyto krásné rajbasy narušovaly jen vyčnívající očka nýtů určující směr dalšího postupu. Byl jsem až překvapen, co všechno si zde můžu dovolit. A docela klidně lézt, i když nýty zůstávaly dost hluboko pod nohama. Druhou cestou byl - „JEEF“, 400m, klasifikace 7a+ (povinné lezení 6b). Cesta je od bratrů Petitovců, kterými je označována za skvělou a báječnou. A skutečně. Pěkné stěnové lezení přes plotny, kouty, převísky a nějakou tu spárku. Po žluté žule, na některých místech zformované do zajímavých struktur. Po desíti dýlkách možnost pohodlného návratu cestou „Le Dos d´Elephant“. Dáváme za pravdu tomu, že s něčím podobným se v Evropě jen těžko setkáme.

      Další den jsme šli zkusit krátké cesty do sedla. Pěkné lezení na neoklouzané žule s trochu chaotickým hledáním cest v průvodci. Ze sedla nás doslova sfoukl vítr, který tady snad nikdy nepřestává. Nasvědčují tomu i zdejší pokroucené borovice. K tomu všemu se ještě přihnala mlha, a tak jsme naházeli věci do aut a odjeli do klidnějších končin.

Roccapina

      Samozřejmě jsme nemohli vynechat u nás nejznámější a snad i nejfotogeničtější cestu Korsiky - cestu přes chobot v Roccapině. Však jsme se na ní taky všichni „povinně“ vystřídali. Pustit se a přepadnout na chobot, to dalo každému pár chvil rozhodování. Přece jen kdyby to nevyšlo, byl by to parádní přemet s tvrdým dorazem o nějaký ten kousek níž! Jinak je to krásná  oblast lahodící oku fotografa.

Gorges du Restonica

       Další oblastí, kde se nám líbilo, bylo údolí Gorges du Restonica. Žulové stěnky s cestami až po 8a a výškou 10 až 30m. V pěkném prostředí se zasněženými horami v povzdálí. Nepodařilo se nám sehnat průvodce po lezeckých oblastech a ani nikde na skalách nebyla napsána klasifikace. Tak jsme to ze začátku  odhadovali. Až zde se nám od party Švýcarů dostal do ruky starší průvodce, z kterého jsme si pár oblastí překreslili. Zde jsme se také pěkně vyřídili a rezolutně dohodli na dvou dnech odpočinku.

Paqlia Orba

      První byl ve znamení aktivního odpočinku, tedy túry na tzv. „korsický Matterhorn“ - Paqlia Orba. I když jsme nedošli až na vrchol, protože v tomhle ročním období by to přece jen chtělo něco na přidržení (tím myslím mačky a nějakou tu „hůl“), ale i tak v nás túra zanechala krásný pocit uvolnění a klidu. Za celý den jsme nepotkali ani živáčka. Na krásném místě pod sedlem s výhledem na celou dolinu, nás pouze překvapila otevřená chata. Vybavená vším, co je třeba k pohodlnému pobytu v horách, slunečními kolektory nevyjímaje. Být to blíže Čechům, nevím, nevím, co by tady zbylo.

      Druhý den měl být ve znamení pasivního odpočinku s celým tělem plácnutým na rozpálené oblázkové pláži s krásnou hudbou mořských vln. Ale lezec je lezec, a tak když jsme zjistili, že kousek od nás je na útesech vynýtováno asi 15 cest, tak si těžko poručí. Ruce máme vytahané, prsty už nechápou, ale aspoň tři, čtyři cesty. Holt to lezení je závislost. Jak „člověk“ vidí nýt, tak se mu začnou potit ruce, šahá do pytlíku a už aby to zkusil. Tato oblast, i když v sezoně bude asi přelidněná, je opravdu ideální pro načerpání nových sil. Z městečka Porto na západním pobřeží je to asi 4km  na I´lle Rousse. Zde je odbočka doleva do kempu a k pláži, která je vidět i ze silnice. Krásné zátoky, pláže, útesy, lezení převážně po oblibách v mírně převislé skále. Klasifikace neznámá. Ani jiní lezci nám nepomohli, ale převážně pohodovky do 6a, 6a+ a velké možnosti vlastní improvizace, výška 10-15m. V městečku Porto jsou dva supermarkety , přes zátoku oblast Les Calanches s rozmanitostí skalních útvarů.

Caporalino a Pietralbu

      Na závěr jsme si nechali dvě vápencové oblasti  Caporalino a Pietralbu. Zde je pěkné lezení v trochu uklouzaných cestách. Více se nám líbila Pietralba s rozmanitostí jednotlivých cest. Pro lehčí lezení jsou zde šedé plotny s cestami do 6a+. Některé z nich vypadají na první pohled skoro nelezitelně. A pro ty otrlejší pěkné žluté převisy s cestami od 6b do 7b+, 8a. Pro měkký dopad při nacvičování převisů je pod nástupy ustláno uleželými (i čerstvými) kravskými „koláči“.

      Co se týká noclehů, spávali jsme kde se dalo. Volně u skal, na plážích, v kempu (prozatím nefungujícím) a nikde nebyly problémy. Jen jednou na pláži k nám přijel „mírně“ podnapilý majitel restaurace, u které jsme se usadili, a začal na nás řvát. Když zjistil, že nejsme Němci a po domluvě (italštinou), že  mu tady nic neprovedeme, nám nakonec popřál dobrou noc. Je fakt, že jsme mu do rukou vrazili jednoho plechovýho Gambrinusa. Pak odjel  a asi na nás zapomněl, protože se už neukázal. Druhou noc jsme tam spali taky! V sezoně by se ale všude spát nedalo, hlavně u moře ne.

      Počasí supr, za celou dobu pršelo jen dvě hodiny.V horách se občas během dne tvořila hustá oblačnost. A noci byly ještě dost chladné.


      Průvodce - toť problém! Celkový průvodce pro lezecké oblasti  Korsiky na Korsice není. Sehnali jsme průvodce pro tři menší oblasti Punta Calcina, Monte Santu a Monte Rossu. Pak se dají sehnat dva průvodce pro Bavellu. Jeden orientačně nic moc, ale zase v něm jsou rozkresleny skalky v sedle Bavella,a také některé (asi oblíbené) horské výstupy. Druhý pouze pro horské výstupy, v perfektním zpracování s podrobnými nákresy (knižní úprava). Koupit se dají v prodejnách knih a někde v trafikách.


      A co dodat závěrem ?  Po dvou týdnech strávených v příjemném prostředí, jarním počasí (dozrávající pomeranče a mandarinky) nás doma přivítala hejna bílých much, neboli opět sněhové přeháňky a zima....
                                                                                                 

Petr