Indonésie - Bali

      Republika Indonésie je tvořena největším světovým souostrovím (tvoří jej více než 17.000 ostrovů rozložených mezi Asií a Austrálií) a je čtvrtou nejlidnatější zemí světa (na rozloze 2 027 087 km2 tu žije 214 mil. obyvatel). Obyvatelstvo tvoří více jak 350 etnických skupin (88% muslimové) mluvících asi 300 rozličnými dialekty. Úředním jazykem je indonéština, měna indonéská rupie (1 CZK je cca 320 IDR).


      Hlavními ostrovy Indonésie jsou - Java, Sumatra, Sulawesi (Celebes), Kalimantan (Borneo), Bali… Klima je tropické, rovníkové, zmírňováno mořskými větry. V horách chladněji. Teploty v průměru mezi 26 - 32stupni Celsia. Vzdušná vlhkost 60 - 90%. Doba dešťů je obecně mezi listopadem a dubnem, doba sucha mezi květnem a říjnem.


      Bali je známý jako „Smějící se ostrov“ nebo „Ostrov bohů a tanečnic“. Je to nejnavštěvovanější místo v Indonésii - rýžové terasy, hinduistické chrámy, tropický ráj. Ostrov je formován vulkanickou činností. Největší ze sopek Gunung Agung 3.142 m explodovala v roce 1963 a zabila tisíce lidí.


      My jsme na Bali dorazili 19.6.2004 v devět večer a hned jsme měli možnost vyzkoušet si smlouvání. Jíra nám o tom napsal, byl tam měsíc před námi, takže jsme byli trochu připravení. Hotel byl nejdražší za celý pobyt, pěkně nás natáhli, ale byli jsme utahaní a později už jsme se tak snadno nedali. Druhý den jsme si usmlouvali motorku, Dája ten nápad nejdřív proklínal, řídit nalevo a ještě k tomu v takovém frmolu, ale nakonec se to ukázalo jako dobré vozítko. Autem bychom jednak upoutávali pozornost, místní nejsou zvyklí na bělocha na skútru, a pak taky zůstali trčet v každé zácpě. Navíc motorka může úplně všude kde projede, plnou jsme tankovali za 15 Kč, a měli jen jediný defekt který nám balijci kuriosně opravovali. Vyrazili jsme tedy na okružní 14-ti denní jízdu po Bali. Byl to zatím náš nesnobštější zájezd, spaní po hotelech, jídlo v restauracích, z bankomatů jsme vybírali po milionech. Třeba v Ubudu jsme měli supr ubytování, spali na bambusových postelích, na stěnách rákosové rohože a záchod se sprchou venku v „džungli“.

     Na Lovině zase hotýlek dva metry od moře – škoda že nás to válení se až zas tak moc nebaví. Projeli jsme místní sopečné hory, nádherná krajina, až na ten bordel ve vesnicích, kde nejsou popelnice a vše končí v příkopě. Občas to podpálí, v době dešťů přeteče a končí zpět u nich v chýších. Lidé jsou navenek hodní, na Bali žijí Hinduisté, ale jak vás vidí tak myslí, že jako běloch kdoví jak nejste bohatý a už vám za supr cenu něco nabízejí. Máte si to od nich koupit buď pro jejich štěstí, nebo že vám dají dobrou cenu a bůh ví proč ještě. Nejčastější je taxi, transport a massage – kterou jsme nakonec zkusili. Dája se přesto začal bavit s každým kdo mu chtěl něco prodat, ale jen kvůli procvičení angličtiny. Alespoň jsme se dozvěděli jak hrajeme fotbal a dvakrát ho tam ve tři ráno i sledovali. Balijci znali všechny naše hráče. Z netu jsme věděli na jaké jídlo si máme dávat pozor, ale krom dodržení pitného režimu výhradně balenou vodou jsme porušili snad všechno. Také jsme věděli o mambě zelené, která tu žije a spoustě dalších jedovatých hadů. Naštěstí jsme viděli jen jednoho, nechtěně ho přejeli, a Marťánek ani nezvedl nohy. Jedovatí živočichové jsou i v místních vodách. Dája se potápěl k vraku lodi v Tulambenu a dvakrát jsme i šnorchlovali, ale dopadlo to dobře.


      Marťánka požahal plankton, spálila si záda a Dájovi onemocnělo ouško. Taky pak lezl na palmu pro kokos a pěkně se sedřel, což se v takovém podnebí špatně hojilo. Nebyli jsme očkovaní ani proti malárii, žloutence A a B nebo břišnímu tyfu, ale zdrávi se 6.7.04 vrátili do Čech. Jávu už jsme si pak rozmysleli, třeba někdy v daleké budoucnosti…



      Martina a David