ALPY – léto 2002
(1. část – Monch 4099m)
Jednoho pátečního večera vyjíždí z Nového Města tři plně naložená auta. Dvě z nich mají namířeno do severní Itálie, s cílem vystoupit „normálkou“ na hlavní vrchol masivu Monte Rosa (4634m). Třetí auto míří trochu severněji, a to do Švýcarska. Přesněji do Bernských Alp, s cílem zdolat vrchol Monch (4099m) z jeho severní strany. K běžnému lezeckému materiálu tedy ještě přibyly cepíny, mačky, ledovcové šrouby, přilby a teleskopické hole.
(Jelikož jsem patřil do skupinky třetího auta, pobyt na Monte Rose nechám okomentovat někomu jinému.)
Výchozím bodem pro nás bylo městečko Lauterbrunnen (796m), nedaleko Interlakenu. Po příjezdu a desetihodinovém spánku, jsme sbalili věci na čtyři dny a vyrazili do střediska Kl. Scheidegg (2061m), pod trojici majestátných kopců Eiger, Monch a Jungfrau. Zde jsme po zhodnocení sněhových podmínek zvolili pro výstup cestu SZ pilířem „Nollen“ (nos), o které v průvodcích píší toto:
Těžká ledovcová túra, jejímž klíčem je překonání útvaru „Nollen“, kde strmost ledu je až 800; převážně 550 – 600, klasifikace D, skalní lezení do II UIAA, podle podmínek 7 – 9 hodin od chaty Guggihutte (2791m). Sestup: JV hřebenem; klasifikace PD, skalní lezení do II UIAA, sníh nebo led do 450.
Ten den jsme tedy ještě měli před sebou výstup na chatu Guggihutte (2791m), která je výchozím místem pro výstupy severní stěnou hory Monch (chata bez trvalého správce se základním vybavením; voda, kamna a nádobí na vaření, palandy a deky, telefonické spojení). Navečer se zatáhlo a vytvořila hustá mlha.
Budíček nás probral do mrazivého rána s vymetenou oblohou a se zářícím měsícem nad vrcholem Jungfrau. Nasnídat, sbalit věci a vzhůru k vrcholu.
V první části nás čekalo ostré stoupání po lehkých skalách a suti. Za vycházejícího slunce jsme se dostali k prvnímu sněhovému poli. Po pravé straně se postupně ozařován vycházejícím sluncem zvedal vrchol hory Jungfrau. My jsme si ale na slunce museli ještě hodně dlouho počkat. Po vylezení několika skalních úseků nás až na vrchol čekal pouze sníh a led. Ostrý sněhový hřeben, který krok od kroku zvětšoval svůj sklon zakončilo klíčové místo výstupu – lezení přes „hradbu Nollen“ se sklonem 800. Po třech délkách lezení s úžasnou expozicí ve 3500m a s kolmými ledovcovými stěnami po obou stranách, jsme se po uklánějícím ledovci dostali na velké sněhové plato. Odtud nás čekal nekonečný výstup padesáti až šedesáti stupňovým sněhovým a ledovým svahem na JZ hřeben, po kterém jsme už celkem snadno dorazili na vrchol Monch 4099m.
Za nádherné panorama, které nás čekalo na vrcholu, jsme mohli vděčit příznivému počasí, které ten den panovalo. Před námi se otevřel výhled na nejdelší evropský ledovec Aletschgletscher na jihu, na vrchol Eiger (3970m) na východě a vrchol Jungfrau (4158m) na západě. To vše orámované úžasnými hradbami mraků na severu.
Nechybělo upřímné a vše říkající podání rukou a tradiční vrcholové pivko. Ještě několik fotek a raději dolů. Sestup po jižní straně v rozbředlém sněhu nebyl moc příjemný. Do chaty Monchjochshutte (3657m) pod JV hřebenem hory jsme se dotrmáceli již řádně unavení, ale nadšení a spokojení. To nám ale tou dobou ještě nedocházelo. Jediné co nás zajímalo, bylo konečně si někde sednout a pít a pít a pít. Zjištění, že na chatě není voda, nás trochu zneklidnilo, ale na skalách vedle chaty jsme objevili kapající vodu, takže jsme o program měli postaráno.
Lehká sestupová cesta na severní stranu nevede, a tak jsme druhý den za „pouhých“ 1200Kč využili zubačky, která nás tunelem provrtaným horami Monch a Eiger svezla k úpatí těchto velikánů.
A kdo že to vlastně podnikl tento výstup? - vrcholové družstvo: Petr Hacker a Vašek Krtička - podpůrný tým: „šerpa“ Luboš Matějíček; ten se výstupu také zúčastnil, ale pro technické a fyzické problémy během výstupu musel pod klíčovým místem ustoupit!!! Tím napomohl zbytku výpravy ke zdárnému a včasnému dosažení vrcholu.
Zbytek týdne jsme strávili společně s ostatními. Navštívili jsme tři skalkařské oblasti na severu Itálie, kde se Markétě podařilo dosáhnout nejtěžšího ženského RP přelezu v historii oddílu. Ale o tom až příště.
Petr
Vysvětlivky pro „nelezce“: Francouzská alpská klasifikace F - lehké PD - mírně obtížné AD - středně těžké D - těžké TD - velmi těžké ED - vyjímečně těžké přelez cesty stylem RP (rotpunkt): vylezení cesty bez pádu a odpočinku v jistících bodech, přičemž všechna jištění jsou umisťována během lezení. |